Sedmi, jak stárnu, tak je pro mě velice nepohodlné i cestování letadlem. Člověk se musí zabalit, musí se nějak dopravit na letiště, tam čekat ve frontě na odbavení, nejméně dvě hodiny sedět a čučet v odbavovací hale, dvě hodiny se tísnit v miniaturním prostoru v letadle, kde ti dají tak maximálně malý kalíšek vody, pak čekat dlouho na zavazadla a modlit se, aby opravdu přijela, pak jet třeba ještě hodinu, dvě do hotelu, čekat, až se uvolní pokoj a za týden zpátky to stejné. Každý rok si nadávám, že to zase podstupuju a přísahám, že letos je to naposled. Pak mě zas kamarádka přemluví. Ale už předem se toho děsím a opravdu se na to netěším.