U nás na Velikonoce bývalo nejdivočejší mámino úklidové běsnění Pomlázku obstarával hlavně táta (který ji obvykle pletl ráno na poslední chvíli, takže přepad v posteli moc nehrozil), strejda a bratranec, někdy se stavil soused od vedle, když neměl službu. Tu a tam zavítalo pár spolužáků z nádražní výspy, co to do naší poslední varty neměli tak daleko jako z hlavní obce a taky tam nebylo moc obyvatel. Později, když už používání auta nebyla taková rarita, přijeli ještě rodinní přátelé z města, co měli kluky. V pozdním dopoledni se táta se strejdou sebrali a obešli sousedky, což při ani ne deseti domácnostech včetně těch jejich nebyl zas takový výkon. Někde se obvykle zasekli a my pak byly vysílány je najít a přivézt k pozdnímu obědu, to už byli poněkud v náladě . V devadesátkách se pak Velikonoce stali pracovním období, páč gastronomie.