Těžké téma
Jsem z generace děti které rodiče neváhali nechat u prarodičů celé prázdniny, mnohdy bez jediné návštěvy. Jsem vesnické dítě, na tábory se nejezdil z finančních důvodů, auto nebylo. Na druhou stranu uznávám že naše babičky to měly snadné, celé dny jsme litaly venku, našly si nové kamarády, i k vodě jsme chodily bez dozoru, takže hlídat znamenalo jídlo, vyprat a občas nás chytit, abychom s něčím pomohly. Dnešní babičky mají jiná vnoučata.
Já jsem tohle nikdy neměla. Ačkoli je tchán v důchodu už od 50 let. Tchanovci jsou rozvedený. Každé hlídání jsem musela vyprosit a vysvětlit a naopak jsem absolvovala rady a příkazy kdy smím a nesmím dat dítě do školky a tak. Ale s mužem jsme přizpůsobili práci dětem. Ovšem neříkám že nebyly krize, moje největší byl odchod do práce po dvou kolech noční pohotovosti. Párkrát se taky dělo něco s mužem a to je pak těžký když má člověk 2 malý děti a chlapa v nemocnici a 2 prarodiče kteří nechtějí pomoci a hroutí se.
Teď když jsou holky větší, hlídání moc nepotřebuji ale moc bych někdy ocenila výpomoc třeba odvezeni na kroužek nebo vyzvednout někde. Ale ani jeden neřídí tak mám smůlu a lepim to kamarádkami vzájemně.
Moje máma ta je úplně bez babickovskych hormonů. Měla nás 4 a tudíž dlouho a nemá vůbec k dětem vztah. Vnímá je jako jakoukoliv jinou návštěvu. Mladší dceru viděla poprvé až v 7 letech