Jinak ale ŘKC je instituce s vlastním právním řádem, má Kodex kanonického práva, kde jsou popisovány různé situace a je to takový malý právní řád skoro jako státu.

A podle katolíků je svátostný sňatek, jakožto vyšší forma sňatku, jedna ze 7 svátostí, kterou si manželé udělují navzájem, a kterou je povoleno udělit před knězem v kostele mezi 2 katolíky (tj. lidmi, co jsou katolicky pokřtění, nebo ke katolické cíkrvi konvertovali). Prakticky musí být přítomen kněz/jáhen z farnosti jednoho ze snoubenců a nebo delegovaný kněz. Jinak je sňatek neplatný, až na výjimky. Pokud je jeden ze snoubenců nekatolík, nebo nevěřící, musí mít druhý snoubenec povolení od vyšší církevní autority (dispenz). V případě nutnosti lze dispenz udělit i pro formu apod.

Katolíkům je ale zakázané vstupovat do nesvátostných sňatků jen na úřadě apod.

Hlavní potíž je, že pokud dojde k rozvodu, tak ŘKC ho neuznává a považuje ty lidi stále za manžele i nadále. (Existují výjimky, kdy nevěřící partner opustí věřícího v nesvátostném manželství.) Takže další sňatek v kostele je nepovolený.

A pokud katolík uzavře další sňatek mimo kostel, tak je vlastně bigamista a cizoložník z hlediska ŘKC. A takový nesmí ke svátostem, pokud neučiní účinné pokání, což ale znamená tento stav opustit, s novým manželem se rozejít, nebo alespoň, pokud mají děti, nemít sex.

Tohle je velmi kritizovaná praxe.

Ona má něco do sebe z Ježíšovy diskuse s tehdejšími dvěma teologickými školami mezi židy, kdy každá připouštěla propustit manželku, ale jedna jen v případě jejího cizoložství, kdežto druhá vcelku pro cokoliv (jako islaám dnes).

A Ježíš na to odpověděl, že kdo manželku propouští, uvádí ji do cizoložství a kdo propuštěnou přijímá, tak cizoloží a to kromě případu jejího smilstva. Čili se přiklonil k té přísnější škole. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

Ale katolíci to přehnali a v podstatě z toho, co se NEMÁ rozlučovat, udělali něco, co se NEDÁ rozloučit.

Podle mne a konzervativních protestantů je to jinak:

Pokud dojde k druhému sňatku, první zanikl, ať z pohledu tohoto partnera legitimně (cizoložstvím druhého, opuštěním, trvalým vnitřním opuštěním/zničením manželství - třeba násilí bez pokání = změny) nebo nelegitimně - a je zde nové manželství, často s dětmi, tak je samozřejmě dobře, aby se člověk smířil s Bohem a vyříkal si s ním to předchozí, ale je tu jakási priorita nejmenší škody pro současný stav.

Nelze přistupovat k věci stylem: Budiž spravedlnost, řád, a ať zhyne vše ostatní.

Sepsal jsem to hrozně rychle a trochu zmateně, ale kdyžtak se ptejte.