Lenko, nechuť k učení nemusí znamenat, že dítě bude líné pracovat. Měla jsem to takhle s pěstounským synem, nedodělal ani jeden ze dvou učňáků, z prvního se nechal vyhodit kvůli neomluveným hodinám, obor ho nebavil. Na druhém nešel na reparát (ke kterému tedy přispěla online "nevýuka" v covidovém roce). Na brigádách, které si sám zařídil, ale dokázal makat od rána do večera. Pár dní po 18. narozeninách se sbalil a odjel do zahraničí (měl tam známé, kteří mu pomohli v začátcích). Byla jsem se tam za ním teď nedávno podívat - pracuje, nějak už se domluví, bydlení a to, co nutně potřebuje, si zaplatí. A z kluka, který byl věčně v opozici, je už (skoro ) mladý muž, který má na spoustu věcí docela rozumný pohled (i když zatím spíš teoreticky )
Je teda fakt, že u tohohle dítěte jsem jeho studijní selhání vzhledem k jeho historii a možnostem chápala snadněji, než kdyby šlo o vlastní děti. Ale i ty si šly v podobném věku vlastní cestou, která byla trochu jiná, než moje představy.