Burte, mně teď konec SŠ vůbec nepřipadal nedůstojný, já jsem tam chodila strašně ráda a ten konec jsem obrečela. Kvůli přezůvkami mě nikdo nebuzeroval, pro mě bylo přirozené se přezouvat, být celý den v botách mi vždycky vadilo. Přezouvat se doma, přezpívala jsem se v práci. Přechod na VŠ pro mě nebylo žádné osamostatnění. Bydlela jsem stále doma, přednášky i cvika byly povinné, ještě jsme měli povinné brigády, musela jsem jet dvakrát na brambory, jednou pracovat v továrně na fréze, i přes rok jsme museli občas do továrny nebo JZD. Žádná svoboda nenastala. Musím tedy říct, že ani když jsem po VŠ musela do práce, tak jsem se necítila svobodná, na mateřské taky ne. Svoboda nastala až teď v důchodě, kdy se celé dny jen povaluju, vstávám kdy chci, dělám si co chci, to je pravá svoboda. Musím říct, že já jsem moc ráda chodila do školy, bavilo mě to tam, těšila jsem se na kamarádky, bylo to moc prima, daleko lepší než otrokárna v práci. Doma jsem měla uvařeno, uklizeno, nakoupeno, vypráno, vše zaplaceno, o nic jsem se nemusela starat, jen jsem si užívala. Období na SŠ bylo nejkrásnějším obdobím mého života.