Koníčku, já jsem do školy chodila strašně ráda, učení mi šlo a bavilo mě to, nikdy jsem nezažila pocit, že tomu nerozumím, že nevím, co dělat. Strašně ráda jsem se dozvídala nové věci, vsakovala jsem to jako houba. Naopak v zaměstnání jsem se vždy cítila jako v otrokárne, celý den být někde zavřená, dělat věci, které mě nebaví, nejdou mi a ještě mít strach, co se stane, když udělám nějakou chybu. Žádné kamarádky, žádné veselé přestávky, jen samá otročina. A doma nákupy, vaření, úklid, starání se o děti, nic z toho mě absolutně nebavilo. Celé dny jsem se musela jen pachtit a namáhat, žádná radost, ani chvilka jen pro sebe. Kolikrát jsem zoufalstvím brečela. Fujtajbl, jsem ráda, že to mám za sebou!