Nello, ale i Len a další, je to strašně smutné čtení a mrzí mne, že člověk zvnějšku (nemluvím o odborné pomoci) vlastně nemůže moc zásadně pomoci, že je to vnitřní boj…minimálně jste mě nakopli k tomu, abych se zamyslela nad vlastním životem, svými obrannými mechanismy v dětství (protože děti jsou po nás) a taky víc vnímala, co a jakým způsobem mi říkají moje děti a děti mých přátel a známých…a abych předčasně nesoudila…takže vám vlastně děkuji a fakt držím palce, všem . Pro dceru Nelly mne taky napadla kočka, ale nevím, nakolik je to reálné…