Pokoj puberťáka je k pláči vždycky. Ovšem ani já v pořádku nevynikam....
Maji být po kom. Vybavuju si, jak zdejší babi mi po 14 dnech tábora našla v batůžků chleba, co jsem dostala z domova na cestu....

Já jsem z těch svých místy smutná, nějak nedokážu pochopit, že vlastně nic nechtěj a jednoho nic nezajímá. Prostě, v jejich věku, kdyby někdo řekl, máš měsíc času, xy peněz, co bys podnikla, kam bys vyrazila, okamžitě by že mě vypadlo asi 20 možností. A oni nic....