Kat myslím, že "vadilo" nejspíš něco v tom smyslu jako "sice nevím, co to slovo znamená, ale v každém případě mě to uráží" Myslím, že asi šlo o úzkostlivou matku vychovávající úzkostlivé dítě, které si nevěří, obává se kde čeho a matka ho v tom ve své vlastní úzkosti, aby jejímu dítěti nikdo neubližoval, ještě podporuje. Taková situace byla u syna ve třídě - jeden jeho spolužák byl doma každý den vyslýchán, co se ve škole děje a jestli mu děti neubližují a matka stále chodila něco řešit s učitelkou. Jeden rok se řešila i narozeninová oslava se spolužáky, probíhající u nás doma! Ke konci už trochu vázla zábava a někoho z kluků (byly to tuším 9. nebo 10. narozeniny) napadlo začít si házet panenkami Barbie synovy mladší sestry. Tomuhle chlapci se ta zábava nelíbila (chápu), takže neházel, panenku položil, načež někoho z ostatních napadlo zavolat "Rosťa miluje Barbie". No, člověk by řekl kravina, ale chlapce to rozplakalo. Když jsem to zjistila, snažila jsem se ho uklidnit, kluky zkrotit a navrhla jinou zábavu, na konci Rosťa odcházel O.K. Ovšem v pondělí už probíhalo velké vyšetřování ve škole na podnět matky (učitelka tedy odmítla věc považovat za šikanu, provedla jen přednášku o tom, jak se k sobě pěkně chovat). Příští rok byl Rosťa pozván na další oslavu (i když jsem se syna ptala, jestli fakt to považuje za dobrý nápad) a jeho matka si ho po skončení rovnou mezi dveřmi přede mnou ptala "tak co, jak se k tobě chovali, bylo to v pořádku"? A on si hned vzpomněl a nahlásil, že v úvodní části oslavy, která probíhala venku na sněhu do něj někdo narazil pekáčem (dle manžela, který tam dělal dozor, zcela náhodně a nic se nikomu nestalo) ... Tohle bude podobné, s tou DNA ...