Samozřejmě se "drsné" tábory dělají i dnes, kdy nůž a sekeru vezmou i sedmileté děti. Nejsou tam žádní kuchaři ani rodiče na výpomoc se stavbou, vedoucím je okolo 20. Tam kam jezdí moje děti se přijede na prázdnou louku, tábor se postaví a za 3 týdny zase zboří a zbydou jen vyšlapané pěšiny a sušší místa po stanech. Každoročně mají na táboře několikero výjezdů do nemocnice nejčastěji na šití, občas zlomenina, nikdo se nesoudí, to je podle mě jen výmysl učitelek, že rodiče číhají na šanci, aby se mohli soudit. Na tenhle oddíl je dlouhá čekací listina a zapisuje se už v batolecím věku. V okolí jsou tábory úplně stejné, žádné holinky a kufry, žádné stálé stavby, žádná teplá voda, mobily a elektřina už vůbec ne, protože v celém údolí není signál.