No, mám to tak napůl. Autem jezdím strašně ráda. Řízení si užívám a drtí mě když se manžel či syn nacpou za volant. Kolo ne že bych nesnášela, ale pocity radosti a euforie mi rozhodně nepřináší. To ale neznamená, že bych třeba nejela s dětmi na cyklo výlet. Jedu, ani se neksichtím, ale vnitřně mě to tedy nenaplňuje. Kdybych si měla vybrat z nemotorového pohybu, tak radši půjdu pěšky než jet na kole.
Samozásobení ze zahrádky. Každé jaro mne přepadne záchvat zahradničení, který vyprchá jakmile to cosi vyleze ze země. Máloco se dožije sklizňové velikosti. Žijeme poblíž bažin a luk s remízky, takže tu jsou nekončící hromady slimáků. Co nesežerou slimáci, na tom si pochutnají mravenci. Co přežije obojí, dorazí srny a myši. A to mám vše ve vyvýšených záhonech, snaha o pletí probíhá, odstraňování škůdců taky, ale ...jsou v přesile.
Nákupy oblečení a bot jsou pro mne noční můrou. Jelikož nemám úplně konfekční velikost - moc vysoká a poslední dobou i při těle, tak si třeba v dámské konfekci moc neškrtám. Kalhoty poslední mám pánské, protože byly dostatečně dlouhé, bunda taky - dámské mají krátké rukávy. Měnit si oblečení s kamarádkami moc nefunguje, ale je pravda že jsme to nezkoušely. Jenže jedna mi je po prsa, druhá po ramena, sestra po nos...mám pocit že to asi neklapne. Ale mohlo by to být vtipné. To samé i secondhandy. U nás poblíž je jeden a tam jsem nikdy na nic na sebe nenarazila, tak už to ani nezkouším. Občas se mi podaří něco někde ulovit v řetězcích, ale není to moc časté, takže jsem vlastně taková co se oblečení a bot týče nízkonákladová. Proti své vůli.
Ohledně jídla - ve své podstatě neplýtváme, jelikož máme doma puberťáky často se stane že žiji v mylném dojmu že v lednici ještě něco je. A ono ne. Zase ne že by se nikdy nic nevyhodilo. Jsou i jídla, kterých se nedotknou, nebo se špatně odhadne množství, ale většinou si zde můžu pomyslně odškrtnou že lednice vybílená, hrnce vyprázdněny.