Federiko, mně se tedy líbily víc holčičí účesy za mých mladých let. Taky pár dívek nosilo hladké rozpuštěné dlouhé vlasy (moje maminka říkala, že vypadají jak rozáry, neupravené, leze jim to do obličeje), pár nosilo postupně sestříhané vlasy dlouhé asi po ramena, pokud měly husté vlnité pevné vlasy, tak vypadaly krásně, já a moje kamarádky s ne moc kvalitními vlasy jsme nosily tupý sestřih, který přidával na objemu a stačilo jen umýt vlasy,zatrepat hlavou a vlasy si lehly, jak měly. Koncem 70. let se začala nosit tzv. trvalá do tvaru účesu, vlasy byly rozcesane od středu hlavy na všechny strany a natrvalene, takže účes připomínal květinu. To jsem jednou zkusila, ale neslušelo mi to. Taky se nosilo afro, nazývané Angela Davis nebo tzv. mokrá trvalá na dlouhých vlasech. Ty účesy ala Iveta Bartošová se nosily až později na přelomu 80. a90. let a mně se moc líbily. Chtělo to ale husté kvalitní vlasy nebo velmi dobrého kadeřníka. Podobný účes nosila princezna Diana. Ta se mi líbila moc. Taky jsem se nechávala takto stříhat, ale výsledek byl dost žalostný vzhledem k mým řídkým jemným vlasům. Pak jsem objevila mikádo a od té doby nenosim nic jiného. Občas jsem měla kratší, občas delší, někdy melír. Teď už asi 20 let nosím jeden střih po čelist a kaštanovou barvu. Některé moje kamarádky už barvení zapíchly a jsou úplně šedé, jedna je bílá. To se mi zatím nechce. Maminka se přestala barvit v 70 a tak to taky zatím plánuju. Uvidím, jaký budu mít obličej.