16letý syn je ve druháku na průmyslovce na technickém lyceu. Denně se určitě neučí, ale před písemkami ano. Sám to v prváku hodnotil, že se učí o dost víc než na ZŠ, mně to nepřišlo. Termíny a známky si celkem hlídá, ale ptám se ho. Když na edukit nasķáčou blbé známky,upozorňujeme, ale případné opravy známek si s učiteli řeší sám. Chodím na třídní schůzky, je tam sranda, učitelé jsou fajn, na osobních konzultacích jsem zatím byla jednou na začátku prváku, syn je dyslektik a dysortografik, má potíže s jazyky, tak aby věděli, ještě neměl novou zprávu z poradny. Moji pomoc s učením zásadně odmítá.

Se starším synem to bylo horší, byl na umělecké škole, půlka prváku covid, v podstatě celý druhák covid, ve třeťáku se prohloubily psychické problémy. Tam jsme museli občas dost tlačit, jinak by propadal. Bylo mu všechno jedno. S ním jsem se občas i učila, i když to bylo peklo. Ve čtvrťáku na konci propadl z čj, nemohl tedy k maturitě,reparát nakonec udělal a pak jsem mu pomáhala s přípravou na maturitu v září, kterou jako zázrakem udělal. U něho jsem chodila i na ty konzultace, škola byla velmi vstřícná, přesto jsem odtud vždycky chodila jak zpráskanej pes. Jsem ráda, že to máme za sebou.