Já jím všechno už od mala a od jeslí, takže mě jídla ve školce, školní jídelně ani nemocnici nikdy nevadily. V lázních bez maminky jsem byla už v pěti letech - Kynžvart.

Kamarádku z Košic jsem v Luži měla také, také byla moc hezká a jmenovala se Adriana - Ada.
Já jela domů na Vánoce a pak tam byli naši asi jednou, bylo to daleko a museli vlakem. Auto jsme neměli.
Korzet jsem také měla celodenní, ale prostě v těch čtrnácti, nástup na novou SŠ,noví spolužáci, kluci - to nechceš. Před odchodem do školy jsem ho narvala doma do peřiňáku a doufala, že nepotkám ve městě mámu, aby mě ztepala, kde mám korzet. Maskovala jsem ho šátkem, ale stejně byl vidět (pokud jsem ho měla) a všichni na mě koukali. Pak se mi hodil v tom, že jsem ho vždycky nějak ulomila a místo školy jela na protetiku k opravě. Časem jsme to všichni vzdali a žiju s křivejma zádama celkem spokojeně.

A to jsme my zocelení Lužemi a režimem. Žádný sněhový vločky.

P.S: Doufám, že oceňujete můj autentický příspěvek.