To zní zajímavě. Já takhle snad až v příštím životě,v tomhle jsem bohužel moc uvědomělá a asi svázaná
Hele, jestli se nebojíte,jděte do toho.
Když jsem byla potřetí těhotná,občas mě přepadaly myšlenky,že "pokouším" štěstí.Že mám dva relativně zdravý kluky, šikovný a že každej to štěstí prostě nemá. a že můj život by byl jinej, kdyby to to dítě bylo...náročnější,řekněme, z různých důvodů. A že co když...
To ale nikdo neví. Zase když to vzdáte, možná budete litovat.
Moje dcera mi často říká, že nejhorší, co bych jí mohla udělat je to, že by byl a jedináček Nejde tedy zrovna o to,že by své bratry až tak milovala, ale spíš o to,že má z okolí různé případy, kdy se veškerá rodičovská až přespřílišná péče vrhne právě jen na to jediné dítě.