Utíkat má smysl tehdy, pokud je reálná šance, že mě útočník nedohoní.
Napadená jsem byla, fázi "ztuhnutí" překonala a když útočník pochopil, že se dobrovolně znásilnit opravdu nenechám, zdrhnul. Měla jsem kus štěstí, přiznávám.
Pořídila jsem si knihu o sebeobraně, kde jsou velmi dobře popsána citlivá místa a jak na ně útočit - uši, oči, krk, podpaží, třísla. Jsou to místa, kde je citlivý každý jedinec a je úplně jedno, jestli je to hora svalů. Souboj na ulici prostě není fér a na pravidla se nehledí. Detailněji se rozepisovat nebudu, ale rozhodně bych se "nedala" zadarmo. Je ale opravdu důležité překonat tu fázi ztuhnutí, zdravě se na*rat a útočit na 100 %. Chci si také koupit obranný sprej, momentálně pročítám recenze, ale nejspíš pepřový gelový.