A teď si představ, že my nemáme na rekonstrukci domu, ve kterém žijeme. Potřebujeme udělat novou střechu. Ceny 3x vyšší než před pár lety. Makám, co zvládnu, každý měsíc jsem nemocná, na neschopenku si nedovolím jít, protože už tak jsme 15 tis. v mínusu. Všechny úspory na rekonstrukci prožrané. Kolikrát jsem tak unavená, že nemůžu spát. A nevěřím, že jsme taková výjimka. Najít si lépe placenou práci? Tady? A s mou diagnózou? Nemohu dlouho sedět, zvedat těžká břemena, být v chladu nebo průvanu... MM nebyl za celý život ani den nezaměstnaný.
Máme jít všichni pracovat do Prahy? Už tak je to tu vylidněné. Doprava drahá jako prase, cesta do školy stojí děcka do 15 let 34 kč denně, stát vydělává na energiích enormě (vlastní ČEZ), obchodníci a výrobci potravin mají neskutečné zisky...
Nechce se mi brblat, nebaví mě to, jsem ráda, že žijeme v míru a máme co jíst. Ale taky vidím ty mínusy. Jen se mi nad tím fakt nechce brečet.