Myslím si, že spíš převažují ty neradostné doby nad radostnými. Radostná doba byla třeba před srpnem 1968, tak od poloviny šedesátých let, kdy se to všechno začalo uvolňovat. Pak následovalo dlouhé období neradostné normalizace a šedého, beznadějného socializmu. Radostná doba byly devadesátky, opět naděje na lepší život, svoboda, otvíraly se všechny možnosti, cestovat, podnikat. Pak se ty naděje zase pomalu rozplývaly. Někdo, kdo byl ve správný okamžik na správném místě, uměl a vydělal si, šel dál. Ostatní začali stagnovat. Pak přišla Kalouskova krize, utahování opasků, obrovské zadlužení státu a konec nadějí. Následovaly pak samé rány, bezbřehá migrace do Evropy, nové ideologie typu Green Deal, covid, další, ještě větší zadlužení, válka na Ukrajině, kterou jsme pojali jako naši válku a stojí nás obrovské množství peněz, které nám pak chybí všude, ve školství, zdravotnictví, na důchody. Ano, takže opět nyní je neradostná doba, a příští rok bude ještě hůř.