Byla jsem když začala válka na Ukrajině. Dobře měsíc jsem sledovala každou zprávu, myslela na to strašně moc ve dne v noci. Spojilo se mi to s havárkou, kterou jsme měli před 25 lety. Cizí zavinění, bouchl do nás Polák na Slovensku, zničil nám auto a v důsledku převrátil život. Přežili jsme, ale všechno bylo v mžiku jinak, mimo naše rozhodování. Válka na mě zapůsobila stejně - jaký je rozdíl v tom, jestli se člověk narodí o 500 km jinde. Jak ale říkala moje babička, člověk si zvykne i na šibenici, takže časem jsem se z té chandry vyhrabala a začala ji brát jako všechno, co nemůžu změnit - jako počasí. Můžu se trochu připravit, ale jestli bude pršet, sněžit nebo přiletí uragán neovlivním. Jinak mám štěstí a jsem založením věčný optimista, život mne strašně baví a s vděkem si užívám každý den.