Beat, beru to tak, že drahé je pro každého právě to, co je drahé pro něj - vymyká se jeho běžným nákupům, tomu, co považuje za přiměřený výdaj vzhledem ke svým příjmům a celkovému životnímu stylu.
Pro mě byla takovou věcí třeba hydromasážní vana, kterou jsem si při dokončování RD pořídila do koupelny. Nelituji

Ovšem od té doby, co jsem "si ji dovolila", se můj způsob života dost změnil, vydávám peníze za wellness pobyty a třeba i hospody v míře, která by byla před řekněme deseti lety pro nás nemyslitelná. Možná právě jen jednou za čas, výjimečně, jako luxus. Ale teď již to pro mě drahé není, a kdybych stavěla dnes, vířivka by byla v plánu automaticky, "neluxusně".
Prostě utrácím, co vydělám. Spořím jen mírně, protože mám pocit, že nějaké větší úspory nemají smysl. Bydlím ve svém, pojištěná jsem, důchod myslím nějaký dostanu... Děti jsou schopné, postarají se o sebe, a co já s nějakým kontem - však zítra už tu nemusím být, a co si užiju dokud jsem, to mi smrt už nevezme