Tak takhle vytížená jsem nikdy nebyla, to by mě zabilo. Já musím mít dost času i na poflakování, všechno musím dělat pomalu a jen když se mi chce. Naštěstí teď v důchodu po mě nikdo nic nechce, mám fůru volného času, vlastně mám už jenom volný čas. Je to úžasné, jsem takhle nadmíru spokojená a už nechci mít žádné povinnosti. Miluju, že se můžu považovat v posteli klidně dvě hodiny, na nákup můžu jít dnes nebo zítra, na procházku jen když se mi chce. Žiju sama, nikdo mi do mého života nekafrá, to je taky úžasné. Jsem strašně ráda sama. Do práce bych už nikdy v životě nešla, leda bych umírala hlady. Což se doufám nestane. A jsem šťastná jak blecha, že nemám domek, ale jen byt, ve kterém maximálně musím vyměnit občas žárovku. Žádná zahrada a nutnost hrabat se v hlíně, nebo pěstovat, řešit trávu. Žádná zvířata, maximálně párkrát ročně pohlídat dceřina psa. Žádné malé děti, které otravují a člověk se jim musí věnovat. Moc se mi takový život líbí. A klidně si postojím pět minut ve frontě na pokladnu.