Čumčo, mně už to silně připomíná červenou knihovnu. Už ten minulý díl byl spíš o vztahu než o rakovině a tento ještě víc. Nějak jsem čekala, že se budou víc věnovat tomu, jak člověk prožívá svou smrtelnost a místo toho se věnují lásce. Ale asi je to jiné, když je pacient mladý člověk a léčba, i když nepříjemná, mu zabírá a něco jiného třeba zažíval můj táta, který chemoterapii snášel daleko hůř než Filip, asi proto, že mu bylo už přes 60, takže neuvěřitelně zchátral a pak mu oznámili, že nezabrala, takže znovu další kolo, to už se téměř neudržel na nohou, a stejně nezabrala a pak už jen strašlivé bolesti mírně tlumené morfiem a čekání na smrt. Po této zkušenosti jsem od seriálu čekala hlubší záběr. Takže pro mě dost zklamání.