Já jsem maturovala ve 22 a nikdo se mnou jako dítětem nejednal, hlavně mladší profesoři ve mě dítě neviděli ani náhodou, ve třídě jsem měla několik starších spolužáků a také s nimi nikdo jako s dětmi nejednal. Byli jsme asi půl na půl, půlka šla obor studovat hned po základce a druhá půlka už měla nějaké studium za sebou.
Byla to klasická střední škola na čtyři roky.
Většinově, včetně patnáctiletých spolužáků, jsme bydleli na privátech, na intru jen minimum lidí, takže jsme vlastně byli samostatné jednotky.
Popravdě netuším, jak by se na střední škole mělo se studenty jednat jako s dětmi.

Teď mám téměř dospělého syna na učňáku, také jsem si nevšimla, že by s ním někdo jednal jako s dítětem.