Ropucho, možná to bylo tím, že jsem nějak netoužila po ničem, co bych si za ty peníze chtěla pořídit. Všecko, co jsem kdy chtěla, mi zaplatili naši, ale já jsem byla vždy spíš skromná. Když jsem byla mladá, tak jsme nechodili do kaváren, necestovali, nebylo moc kam. Občas jsem si koupila zmrzlinu, nebo jsme chodili na kofolu nebo jahodový koktejl, ale to byly korunové položky, na to jsem měla vždy. Co se týče oblečení, občas jsem musela maminku i brzdit, ona by mi pořád něco nového pořizovala a mně už to přišlo až moc. Jinak jsem od 16 let chodila každé prázdniny na brigádu, z těch peněz jsem pak kupovala našim dárky, to jsem byla ráda, že mám z čeho. Jedinou výjimkou byly v druháku na gymplu džíny, naším se nelíbily, táta jim opovržlivě říkal modráky a tvrdil, že slušní lidé je nenosí, jenže já po nich toužila, takže když jsem si na chmelu vydělala 1000 Kčs, tak jsem se rozhodla, že si za ně ty džíny koupím. A táta mi sehnal bony a šel se mnou stát frontu do Tuzexu, protože ani v Tuzexu neměli džíny pořád, a když je dostali, musela se vystát obří fronta, zkoušeli jsme si je na ulici a vyměňovali si je mezi sebou, protože málo kdo znal svoji velikost.