vrrtaku, já se divím, že s nimi už dávno nenacvičují to co popsala Federika, protože to je vlastně to co budou dělat u maturity.

Já mám jednoho syna knihomola, druhého čtenáře z donucení(výchova stejná a paradoxně, ten co nečte tomu se četlo i břiše = takže za mě se to přeceňují ty vlivy)

Odevzdají 20knih, podle klíče. Jejich češtinář ke knize dodá odborný a neodborný text a ten budou ještě pitvat u té maturity. A to mi přišlo jako úplně příšerný a to čtu ráda.

A prakticky to co psala Federika, to kluci museli minimálně poslední 4 roky též, za pololetí jakoukoliv knihu ze seznamu co přilítnul už před prázdninama(nikdo se nemohl vymlouvat, že to neměl čas přečíst). Navíc na stránkách školy jsou ty seznamy knih k maturitě z kterých se vybírá neustále a je jich tam cca 120ks. A z toho si teda vybere i nečtenář.

A strašně dbali na závěr a co si z té knihy odnesli, pravidelně nestačilo 15 řádků- ideálně 1/2 strany A4.
Naštěstí to psali na PC, odevzdávali v přesném stylu písma a řádkování. A škola to ještě projížděla proti plagiátorství, jako se třeba dělají bakalářky. Měli prakticky deníky asi všech žáků co jim tam kdy vlezli a dbali na to, aby se neopisovalo.

Špatný je, že né všechno je jako kvalitní audiokniha, něco vůbec a pak bylo potřeba to opravdu číst.
Do 7. třídy, nebyl problém najít knihu audio a knihu papír do ruky a ty věty byli +- stejné.
Později už musel fakt jen číst důkladně, takže si to bral na dovolené a tam jsme to s ním i rozebírali a debatovali(je na to dost času) a kupodivu, náš nečtenář si to pamatoval a ty závěry v knize měl vždy lepší než jeho čtecí bratr(který by raději, přečetl 2x tolik knih, než k tomu cokoliv psal).

Momentálně čtu asi nejvíc z rodiny. z povinné četby mám přečtené kde co. Přesto pojetí maturity z češtiny považuji za šílenost.