Byl člověkem báječného humoru. Což ze všech jeho charismat připomínám právě zde proto, že jsem přesvědčen, že humor, jako máloco jiného, je rozeznávacím znamením zdravé spirituality, zdravé víry a zdravé zbožnosti. Fanatici a zahořklí skeptici nejsou humoru schopni. Víra nám dává nadhled, možnost zadívat se alespoň na chvíli na svět božíma očima, vstoupit do onoho božího smíchu, o němž mluví Bible. To burácí v jeho smíchu nad pyšnými bezbožníky, kteří se berou příliš vážně. Právě na tomto místě bych rád připomněl známý bonmot, který Karel Schwarzenberg řekl sám o sobě: „Jsem asi dobrý katolík, ale špatný křesťan.“ Chtěl tím říci: Věřím všemu, co učí církev a čemu věřily generace mých předků. Rád si účastním církevních obřadů, ale vím, že být křesťanem je ještě něco víc. Znamená to uchovat olej v lampě života až na samý konec, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu. Následování Krista je náročná cesta, na níž nikdo nemůže říci, že už vykonal dost, že už je dostatečně dobrým křesťanem. Na této cestě opakovaně zakopáváme a musíme znovu vstát, bloudíme a musíme znovu najít směr. Setkáváme se opakovaně s vlastní slabostí. Nikdo z nás není dokonalý křesťan. Ale paradoxně právě tím pokorným přiznáním Karel Schwarzenberg ukázal, že dobrým křesťanem byl. Tou větou říkal totéž, co často opakuje papež František: „Já jsem hříšník, všichni jsme hříšníci a smíme jimi být. Kristus přišel pro hříšníky, ne pro spravedlivé. A byl nazýván přítelem hříšníků.“

https://www.forum24.cz/projev-tomase-halika-schwarzenberg-ukazal-rozdil-mezi-hrdym-cesstvim-a-zatuchlym-cechackovstvim