...tohle řeším od narození svých dětí - jejich bezpečnost. Neustále se potýkáme s hrozbou únosu jejich otcem, který s námi nežije. Pro tento případ, ale i pro mnohé jiné, a asi i pravděpodobnější, je již od malička připravuji na to, že na sebe musí dávat pozor, aby je někdo neodněsl. Toto se snažím používat v případech a situacích možnosti odpovídajících, jako třeba mezi mnoha lidmi, říkám, že se můžou ztratit, že je může někdo odněst, třeba nějaká paní, co nemá takové holčičky a chtěla by je...atd., atd., prostě s nimi normálně-přiměřeně věku diskutuji a mluvím o situacích, které můžou venku nastat. Nejsem si jistá, že by se samy se situací třeba obtěžování dokázaly vyrovnat, ale pokud jim neřeknu jak se chovat, když s nimi mluví někdo cizí, tak asi odejdou s každým. I já se bojím, že nikdy nebudu schopná nechat děti bez dozoru hrát si třeba před domem, ale myslím, že pokud budou na nebezpečné věci postupem času připravené, i já budu o něco málo "klidnější". Bylo by sobecké k sobě děti připoutat, aby se jim náhodou něco nestalo, protože by také právě tím mohly přijít o to, jak zapadnout mezi ostatní děti (lidi).