Naší dceři jsem nechala píchnout uši ve 3 měsících. Totiž ne píchnout, ale nastřelit. Držela jsem ji na klíně a Terezka pozorovala mechanickou hračku za zády sestřičky, která nejprve udělala na boltcích tečky, zkontrolovala "souměrnost" a pak už to jen udělalo cvak - cvak a bylo hotovo. Terezka se nestihla ani rozplakat. Nikde ani kapka krve. Náušničky byly malinké, nikterak jí nevadily a teprve po prvních narozeninách jsme je vyměnili za krásné "srdíčkové", které doatala po narození od tchýně, které sice byly velice krásné, ale měly na sobě háčky, kterými se zapínaly a nedovedu si představit, jak by se tím krvavým,čerstvě propíchnutým boltcem protahovaly.
Švagrová nechala dcerce píchnout náušničky "klasicky" u dětského lékaře. Byl to strašný řev, malá i sestřička byly celé od krve a druhé ouško má píchnuté výš než první, protože už sebou moc házela.
Takže maminky, já bych se dle své zkušenosti přimlouvala za "nastřelení".