Ctím tento názor. O svém těle by si měl skutečně rozhodovat každý sám. Ale ...
Mně rodiče uši píchnout nenechali pravě z tohoto důvodu. Celé dětství mne mrzelo, že náušnice nemám a ostatní holčičky ano. Ve dvanácti letech rodiče rozhodli, že už bych mohla mít dost rozumu, abych rozhodovala sama a náušnice mi koupili. Byl to nejhezčí dárek k 12. narozeninám.
Jenže pak nastal ten problém s píchnutím uší. Nastřelování tehdy ještě nebylo a já se strašlivě bála. Jenže jsem náušnice chtěla a tak jsem ani nepípla. Ale tu hrůzu, kterou jsem prožívala, když jsem ležela v ordinaci na lehátku a sestřička s paní doktorkou si chystaly nádobíčko, bych nikomu nepřála a velice živě si ji pamatuji dodnes. Nakonec to ani moc nebolelo, za tu hrůzu to rozhodně nestálo.
Pod vlivem tohoto zážitku jsem nechala Terezce náušničky nastřelit dokud nic neví. Když by je nechtěla, nemusí je nosit a dírky se zatáhnou, že skoro nejsou vidět. Terezka byla na své "oušničky" pyšná odjakživa. Dnes (v 10 letech) si z výletů jako suvenýr vozí právě tretky do uší a je moc ráda, že dírky má.
Takže vážně nevím, kde je správné řešení.