Ahoj holky!
Já teda koukám. To si u nás(VŠE)vůbec nedovedu představit. Při představě,jak náš 70-ti letý vážený profesor na mezinárodní vztahy něco vysvětluje a Jarouš mu do toho vykřikuje svoje kojenecký hesla-a že jich má.... Podle toho, co píšete,to ale asi nějak jde. Já to zatím řeším tak, že na přednášky nechodim a učim se z knížek. Jsou ale kurzy, které zatím "s úspěchem" odkládám, kam se prostě chodit musí. Hlídání mám jen jednou týdně, a to chodím na angličtinu. Na příští semestr dám ale Jaroušovi přečíst školní řád, aby věděl co a jak, a vyrazíme. Stejně mi asi nic jinýho nezbude. Já mám jen někdy pocit, že je to můj "problém", že mám dítě, že do toho nikomu nic není a že je moje věc, jak si to zařídim. Slyšela jsem i názor, že škola je moje "zaměstnáni", a tam si dítě taky brát nemůžu....Co si o tom myslíte?

Všechny moc zdravím!!!!