Moje dcera byla nucená dojíždět vlakem už do první třídy. Fungovalo to pro náš klid jedině tak, že ráno jsem jí doprovodila na zastávku a na cílové zastávce na dcerku čekal děda, který jí odvedl do školy a stejně to bylo i obráceně....po nějaké době asi po půl roce si dcera sama řekla, že ráno dojde na zastávku sama a stejně při cestě domů ze zastávky v bydlišti. Děda jí doprovázel ze školy a do školy až do konce druhé třídy. Pak už jezdila sama. Musím,ale říct že jí to hodně pomohlo k samostatnosti. Jsem ráda, že jsme to takto udělali. No ony jsou situace, kdy to prostě jinak nejde. Přeju hodně štěstí.