Sněhulko, a vo tom to je...šla jsem na AMC jako ovce. Prvorodička, mezi přáteli první, kdo byl těhu, neměla jsem se s kým poradit, z googlování na netu mi bylo ještě víc mdlo...a lékaři to brali jako absolutní rutinu, jako že o NIC nejde a přitom šlo... Byla jsem vyděšená k smrti a přiznávám, že mi to přestalo myslet. Do toho manžel, který mi řekl, že debila doma nechce, lékařka v rodině mi líčila jaké to je vychovávat postižené dítě a že být mnou by to nepodceňovala, že bych to měla vědět jistě...prostě tlak jako hrom, v hlavě hotový guláš a hlavně příšerný strach. Už jsem cítila pohyby...U druhého těhu jsem byla mnohem poučenější a klidnější a dneska jsem to já, která "radím" kamarádkám ve stejné situaci, nepřesvědčuju je a netlačím, jen jim vyprávím, čím jsem si prošla já. Nezatracuji odběr plodové vody, když je k tomu pádný důvod, ale pro preventivní rutinní opatření je až příliš mnoho v sázce...