"Já někde tvrdím, že má dítě rozhodovat "o všem"? "

Luno, tvrdíš, že dítě může rozhodovat o všem, co se týká jeho.

Já tvrdím, v souladu s platnými zákony, že nikoliv. Že o některých věcech nemůže rozhodovat dítě, že o nich rozhoduje rodič. Jak dítě stárne a získává více rozumu, těch věcí, o kterých může samo rozhodovat je víc a víc. Až v 18 letech, kdy ze zákona nabývá zletilosti, může rozhodovat o všem. O všem, co se týká jeho a nekříží se to s právy dalších osob. Takže např. mé 18 leté dítě může bydlet, kde chce, ale pokud chce bydlet se mnou, tak já jsem vlastník bytu a tudíž bude dodržovat má pravidla.

A k té věkové hranici. Ono se ani nedá říct, že 60 letý má vždy víc znalostí (a rozumu) nebo 20 letý. Ani že 18 let je hranice, kdy jsou všichni všeho znalí a rozumní. V různých dobách a různých kulturách byly stanoveny různé věkové pro to, co nazýváme plnou svéprávností. Třeba za první republiky to bylo 21 let.

Ale nějaká jednotná hranice se stanovit musí.

U nás je to 18 let, do té doby není dítě svéprávné, nemůže si dělat co chce, rozhodují za něj rodiče. A také za něj odpovídají. A v tomto smyslu dítě není rovnoprávné s dospělým.