Syn chodil na školu, kde jim ve 3. třídě zavedli Hejného metodu. Matka jeho spolužáka, který nezvládal "paměťovou" násobilku, si to hrozně chválí, že najednou kluk zvládá dobře. Náš zvládal i klasiku, i Hejného. Ale přece jen nedělali všechno, co by měli (srovnávala jsem s "klasikou" od kolegyně) - chyběla jim geometrie - tedy hlavně pojmosloví a praktické rýsování. Protože jsem chtěla syna ze školy dát jinam (ne kvůli matematice), zkusili jsme přijímačky na 8-leté gymnázium. Nejvíc jsme museli dohánět právě geometrii.
Podle spolužáka z bývalé školy se celé první pololetí 6. třídy neučili nic nového, jenom pořád nově přchozím ze spádových škol vysvětlovali ten princip, na jakém Hejného metoda funguje. "Služebně starší" stagnovali.
Rodiče, nejprve nalákaní tím, jak "to děti bude bavit" najednou vystřízlivěli a začali se dožadovat návratu ke "klasice", protože "děti to nechápou a my také ne, nemůžeme jim s tím pomoct." U nás problém nebyl, ale syn je matematicky nadaný.
Vzhledem k tomu, že od 6. třídy (primy) nastupuje fyzika, kde je potřeba pracovat se vzorečky rychle, kde není tolik času na "metodu pokusu a omylu", tak jsem ráda za klasickou matematiku, kterou teď na gymnáziu mají.