Jsem ze starší generace, mluvím tak leda rusky a německy. Což mne bohužel limituje při cestování, zvláště mimo Evropu. Představa, že si v cílové destinaci někde v JV Asii domluvím místní výlet nebo porozumím hlášení na letišti, že moje letadlo má zpoždění. Já jsem třeba ráda, že se mi o spoustu věcí postará cestovka, ať už jsou to letenky tam i zpět, hotel se stravováním, delegát. Já už si program najdu a zkombinuju podle svého, vždyť jsem tam jen pár dnů.

Cestování na vlastní pěst je spíš pro mladší generace. Taky jsme tak v mládí jezdili. S dětmi jsme pak trochu zpohodlněli a naopak jsme rádi za péči ze strany cestovky.

K čemu mám ale výhrady, jsou dost přísné podmínky pro cestovní ruch. U nás se kolem místního kulturního domu vytvořila výborná parta lidí a jezdíme na společné výlety (kvůli zákonu o cestovním ruchu to nesmíme nazývat zájezdy). Protože nemůžeme poskytovat více služeb, jsme vázáni na jeden den. To nás docela omezuje, protože nemůžeme se skupinou vyjet třeba na víkend, někde přespat a mít poznávačky na dva dny. To nám dost omezuje akční rádius, protože my se ještě ten den musíme vrátit. U vzdálenějších destinací tak musíme počítat třeba se 3-4 hodinami na cestu tam a dtto na cestu zpět. Kdybychom mohli 1-2 noci přenocovat, mohli bychom si dovoli i poznávání vzálenějších míst. Jezdí nás parta důchodců. někteří se už třeba na ty delší vzdálenosti bojí řídit, jiní už ze zdravotních důvodů nemůžou. Někdo jede sám, protože už nemá partnera a cestovky po něm chtějí povinný příplatek na jednolůžko. To mu cestu zdraží natolik, že radši nikam nejede. Jezdím to občas jako průvodce, jezdívá nás tak 25-55, ale třeba na výlet, kde byla v programu i cesta lodí po rakouském Dunaji, nás jely 2 autobusy = 110 lidí.