Četla jsem synovi do 11 let, večerní rituál, přelouskali jsme od dětských knížek až po Hobita všechno možné, měl to rád. Výsledek je, že sám skoro vůbec nečte - tedy knihy, čte časopisy, má docela rád encyklopedie a samozřejmě si čte leccos na netu.
Pozitivní je, že má díky čtení (tedy mému) slušnou slovní zásobu, dobré porozumění psanému textu a tím pádem nemá problémy ve škole (teď už na střední škole).
Já sama jsem čtenář náruživý a dobrá knížka je pro mě perfektní relax po celém dni.
Syn to tak nemá a kdoví, jestli někdy bude mít. No je prostě jiný, jiná generace.