Ve dvanacti letech jsem dostala zlate nausnice. Ale ouha. Nebyly pro ne dirky! Proc? Nikdo mi pred tim nausnice nedaroval, rodice meli tehdy mou starsi sestru a ja jsem "mela byt kluk". Tak jsem byla. V mych dvou letech se narodil bracha, muj nejvetsi "nepritel". Ja jsem se proste musela chovat jako kluk, jinak bych asi neprezila. Bracha potreboval brachu. Hlavne na rvani. To by s nausnicema moc neslo.
Poprve jsem si uvedomila ten rozdil v usich na povinnych hodinach baletu (delala jsem sportovni gymnastiku). Ucitelka holky tahala za copy a za usi. Jestli to melo nejaky vychovny ucinek, nevim, jen nektere holky mely krvave dirky a v nich ty nausnice! S gymnastikou jsem jako osmileta zcela samostatne sekla.
V tech dvanati letech jsme navstivili maminku kamarada meho bratra, ktera byla zdravotni sestra. Nausnice postrikala desinfekci, potrela mi i usi. Vybalila jehlu a jala se propichnout prvni lalucek. Nez to ruplo, byl to docela sok. U druheho ucha se mi klepala brada. Pak mi navlikla nausnice, asi 4 dny jsem nevedela, jak mam pri spani polozit hlavu, to, co z tech direk vytekalo a schlo, jsem cistila vatovym tamponem namocenym v lihu.
Co rict zaverem? Az bude ma dcerka chtit dirky, tak at si zajde na piercing.
Nevi nekdo, jestli neni nahodou v Americe trestne propichovat usi kojencum? Muzou za to zazalovat vlastni rodice?
To mel byt vtip.
Cau z Chicaga