Naprosto souhlasím s názorem Kláry. Já se rozhodla tak, že nechám svou dceru, aby se pro naušnice rozhodla sama až na to bude mentálně zralá. Já sama si přála propíchnout uši ve dvanácti letech a dostala jsem to jako dárek k narozeninám poučená možnými pro i proti. Takže mi máma řekla, že nechce slyšet jednou výčitky, že mě nechala propíchnout uši a já mám kvůli tomu teď ten a ten problém. Ono je to dost individuální. Já zatim nemám problém žádný, ale moje 21 letá sestra měla šílené bolesti hlavy ničím neléčitelné, až jí jeden akupunkturu praktikující lékař řekl, že to má způsobené naušnicema. Vyndala je a za týden bylo po bolestech. Slyšela jsem, že dnes nechtějí doktoří píchat ouška před dosažením třetího měsíce. Každý se samozřejmě vždy rozhodne podle sebe. Já neměla to srdce při tolika očkováních dceři působit ještě další bolest. Nyvíc nemám potřebu ji identifikovat jako holčičku. Oblékám jí do modré, šedivé a ostatních "neholčičích" barev a vůbec mi nevadí, když si ji občas lidi pletou s klukem. Nikoho ale pro jeho rozhodnutí neodsuzuji. Jenom si myslím, že píchat naušnice miminku je zbytečné, protože ono z toho nemá rozum, takže to děláme vlastně pro své potěšení. A to mi připadá trochu sobecké. Znovu ale upozorňuji, že nikoho neodsuzuji. Když za mnou dcera v deseti letech příde, že chce naušnice, zachovám se jako moje máma. Vysvětlím jí možná pro i proti a vezmu ji za lékařem, který umí apkupunkturu.