Dobrý den,
děkuji mnohokrát za Vaši reakci. Jakmile jste zmínila, že věci musí být přesně podle něho, například umístění hrnečku na stole, tak jsem si říkala, že je to naprosto to samé. Měla jsem taky pocit, že jsou to známky nějakého autismu. Ale teď už vidím, že se to zlepšuje. Naštěstí se malý dokáže docela dobře vyjádřit slovně a když už mi řekne, co se mu nelíbí, tak vím, že je vyhráno a nedojde k záchvatu pláču. Udělali jsme přesně to, co popisujete. Stanovili jsme jasně věci, ve kterých lze vyhovět (oblékání) a věci, přes které prostě nejede vlak (přecházení silnice). Je vidět, že i dítěti to vyhovuje. U spousty věcí, na kterých srdceryvně lpěl, si teď velmi rád nechá pomoci. Dokonce už je i schopen si říct, že chce pomoct. To byl pro nás samozřejmě šok, protože do té doby chtěl všechno sám. Máte pravdu, že to je hodně o komentování a nedělání jen věcí, jak byl člověk zvyklý. Je potřeba s dítětem jednat jako by to byl dospělý a ten by taky chtěl vědět proč se má obléci a kam se jde.