Dobrý den, jsem na tom stejně. Letos mi zemřel 17-letý syn, mám velice kruté sny a neni hodina, abych ne něj nemyslela. Naštěstí mám ječtě dceru. Můj manžel je velmi hodný a vzalo nás to oba až na dno. Pokoušíme se žít bes syna, ale mě to pořád nejde. Budou vánoce a je ještě horší.Vím,že musím žít pro dceru a manžela, další smrt by byla pro ně oba psychicky neunosná a mělo by to následky hlavně na dceři.Musíme se všichni držet...