Jesterka
Sedim si takhle v klidu u pocitace a neco klofu do klavesnice. Jelikoz jeste nezvladam psat vsemi deseti, tak nesleduju monitor. Po nekolika minutach klofani, vzhlednu od klavesnice a podivam se na obrazovku, co jsem to vlastne napsala. Neverim vlastnim ocim! Na monitoru sirokem pul palce si lebedi jesterka! Zelena s hnedymi prouzky a vystrkuje na me jazycek a obcas mzikne ockama. Snim ci bdim? "Nekousnes me, kdyz se te dotknu, ze ne?" Jesterka mlci a tvari se neskodne."Dobre, uzavreme dohodu. Ja te vynesu na zahradu a ty mi mic neudelas OK?" Jesterka porad mlci. Mlceni je souhlas. Pohladila jsem jesterku po hlavicce. Pohla se, ale nikam nezdrhla a ani mi nic neudelala. Vzala jsem ji do dlani a prenesla na travnik. Polozila ji na zem a cekala, co bude dal. Ona chvilku delala, jako ze je mrtva, ale pak v oka mziku zmizela do nejblizsiho keriku.
Jsem na Floride a jesterek je tu habadej, ale takovouhle milou a spolecenskou jesterku jsem doposud nepotkala. Jen doufam, ze si bude zit stastne a vesele az do smrti.
Kdyz uz jsem u tech jesterek. V mistnosti, ve ktere se nachazi pocitac a momentalne i ja, je na zemi za dvermi susena jesterka. Rekla bych ze je tu uz pekne dlouho. Tu jsem se taku prvni den snazila premistit z baraku na zahradu, jenze kdyz jsem se ji dotkla a ona se ani nepohla a pak jsem jeste do ni parkrat stouchla tuzkou a ona porad nic, tak jsem ji tam nechala jezet. Aspon se kluci meli na co chodit divat. |
