Všechny naše deníky

Po loňském úspěchu v mix párech na 24hours-mtb.com jsem i letos chtěla jet, ale v jednotlivcích, prostě sama za sebe. Jenže rodiče, po kterých jsem chtěla, aby mě podporovali a opečovávali během závodu, mi asi před měsícem a půl oznámili, že si jedou na dovču do Bulharska. A bez supportu to sama nepojedu a tak jsem začla hledat parťáka. Pete - manžel prohlásil, že už to nepojede, tak jsem odlovila téměř neznámého cyklistu - Aleše, se kterým jsme
se 2x náhodně potkali na kole u Vltavy. Aniž by pořádně věděl, do čeho jde, přislíbil, že to se mnou pojede. Než jsem nás přihlásila, ještě jsem ho raděj obeznámila se vším, co ho čeká - jízda v noci, odřenej zadek od cyklovložek, bolavý a oteklý nohy ještě týden po závodu a hlavně super atmoška. Ostatně, kdybych z loňska neměla tak super zážitky, tak do toho letos
nejdu zas.

Ještě na jedné vyjížďce jsme probrali, kdo veme stan, auto a tak. Alešova maminka usmaží řízky, já upeču (jenže bez vajíček se špatně peče a tak z toho nic nebylo ;), a hlavně jsem Aleše beznámila s mým cíle. Je to jasný. Jede Gung-Ho s Luckou za Rockcafe mix. Buď se umístíme kdekoli před nima (ne tak moc reálný), nebo těsně za nima (to už je reálnější) nebo když oni budou 1. my můžem být 3. Prostě zaháknou G-H a nepustit se ho až do konce závodu :D Aleš to neviděl tak optimisticky jak já, ale to neva.

Na závod jsme se vydali v pátek večer Alešovou dodávkou, takové menší auto, do kterého se všechno vejde. Zaprezentovali jsme se. K mému velkému zklamání neměli dámská závodní trička, ale za to jsem obdržela krásné modré ponožky. Nevim jak to dělam, ale jakmile začnu jezdit víc na kole, tak mi ponožky nějakým záhadným způsobem mizí... Asi je nebaví jezdit na kole. Postavíme stan, popřejem všem dobrou noc a hurá na kutě. Kemp vedle dálnice není dobré místo na spaní. Podle zvuků, odhadujem rychlosti projíždějících aut: startující stíhačka,  přistávající letadlo a tak. Někdy v noci, kdy si už poklidně spinkam, najednou začne strašně pršet, hrozně se leknu, poskočim, sednu si a koukam, kde vlastně jsem. Teprv po chvilce mi dochází, že spim ve stanu. I přes vichr a déšť spím až do rána. (ne do 11hodin, jak jsem měla v plánu, ale cca do 8)

Ve čtvrtek 7.6.2007 v 15:00 odstartovala první pětice závodníků a vydala se do 4km dlouhého kopce. Startovalo se každou 2. minutu po 5ti závodnících a podle kategorie.

Tak jsem dnes ráno ve 3:15 přijela domů z 3denního etapového závodu MTB Trophy. Přestože jsem za uplynulé 4 dny na kole najela maximálně 20 km a závodníky jen podporovala, fotila a občas podala nějaký ten bidón, tak si připadám, jako kdybych to jela (což to nemůžu vědět, jak bych se cejtila, protože jsem to nejela…), ale i tak jsem zničená, unavená a bolej mě nožičky :´(

Tak 2x - 3x v týdnu jezdím po práci na kolo. Většinou se pohybuju v okolí Bohnic, Drahaně, Řeže a tak. Kdo to tam zná, tak ví, že kousek před přívozem v Klecánkách (směrem od Zoo) je takovej stoupák po asfaltce. Já, jakožto lenoch a šnek (hlavně do kopců) si trasu většinou naplánuju tak, abych se do tohodle krpálu nemusela škrábat. A když už se tam náhodou vyskytnu v opačnym směru, tak na horu jedu pomalu, abych se nezadejchala.

V pondělí přijedu do práce na kole a po práci osedlám Miníka (i když přes den pršelo) a jedu se trošku projet. Klasika Trojskou nahoru a pak kolem zahrádek na Velkou skálu - sjezdík po naučný zelený, výšlap kolem Botanky do Bohnic a pak po silnici na konečnou busu 152 a hurá do Drahaně. Tam si chci dát nějakej ten sjezdík, jenže pršelo a já jedu sama a co kdybych náhodou hapala, kdo by mě pak křísil, že jo? Tak raděj volím bezpečné cesty až se objevim na kopci u té asfaltové cesty. A najednou se mi v hlavě líhne šílený nápad - sjedu dolu a pak si to dam jako časovku do kopce k tomu bílýmu domečku. Schválně, za jak dlouho se tam vyškrábu. Dole pod kopcem - to už trochu krápalo - vytahuju mobil, kde si chci nastavit stopky - BLESK - to už mam na tachometru (kterej nemam) 40km/hod a pelášim podél vody domů- HROM - pro jistotu zavřu oči, abych neviděla blesk, co se za hromem objeví. Kdybych měla ještě jeden pár rukou, tak si zacpu i uši. Od malinka se bojim bouřky a mám pak ošklivé sny. Kosmickou rychlostí se snažím přemístit k útulku, kde je bus stop a kde bych se mohla schovat. Jenže než tam dojedu, tak jsem dokonale mokrá. Škoda, že nemam integrovanou pláštěnku, jako má můj batoh - snif. Od útulku už moc neprší a co mě dokáže naštvat je, že když už jsem skoro doma, tak zase vysvitne sluníčko - GRRR. Holt si tu časovku do kopce budu muset nechat na někdy jindy ;o)

svojí účast na Malevilu nebudu raděj komentovat.

Tuto sobotu 12.5.07 se jel nevim kolikátý ročník Malevil Cup. I já se přihlásila a s nadějí, že si vylepším předloňský čas 4:58 na 62km dlouhé trati. Ještě v pátek večer to vypadalo jako reálný cíl.

V sobotu ráno kolem 6:30 nás Beeda budí jeho oblíbenou hláškou: Vstávejte! Bojová nálada!“ Pár minut na to se i se Zbyňkem nakýbluje k nám do chatky, kde 3 lidi spi. Prej že je holky vyhodily, ať jdou dělat kravál jinam.

Kdosi zavelí odjezd na start a já se i s foťákem přesouvám z kempu na start dlouhé trati vyblejsknout ještě spící závodníky. Tam vyfasuju odložené svršky; navlékám se do zatepleného dresu, přes to hážu 2 vesty a ještě dvoje návleky. Udělám pár fotek a přemisťuji se po trati závodu cca 1 km, kde se i s foťákem uvelebím pod strom. Za pár minut kolem mě profrčí čelo závodu a já mám pocit, jako kdyby kolem mě projel kamion. Po projetí posledního cyklisty začíná krápat a já fofruju do chatky, kam dojíždím promoklá.

Start krátké trati se blíží. Jedu projet a navlečená do funkčního trička s dl. rukávem, dresu, návleků na kolena a vesty se stavím na konec startovního pole. Ještě před startovním výstřelem začíná pršet. Hned na startu se to v Jablonným zašpuntuje a to nemluvím o špuntu u vjezdu do terénu. Všude je bahno, tráva klouže a co chvíli se někdo válí na zemi. Pochvaluji si pláště a s kapkama deště později bahna na brýlích bez problémů dojíždím na 1. občerstvovačku v Rynolticích (23. km). Tam opláchnu přesmyk a přehazku od bahna, házím do sebe u pekárny panáka rumu na zahřátí (děkuji) a vydávám se dál.

Jenže, přihází na řadu bahno a kopce a řazení odmítá poslušnost. V kopci se mi párkrát zasukuje řetěz a já musím tlačit. Že by mi bylo zrovna teplo, se říct nedá. Přestává mě bavit přemlouvání přesmyku a přehezky a začínám být vzteklá: „Šmejde řaď!“ a tak. V jednom nevinném sjezdíku si chci přibrzdit a ejhle, přední brzda stávkuje (nedivim se ji) a tak zamáčknu zadní, dostanu smyk a už ležím na zemi. Kolem jedoucí se ptají, jestli jsem ok a jeden mi pomáhá vypnout tretru z pedálu (děkuji). S naraženým žebrem a odřeným kolínkem fňuk sedám na kolo a pokračuji v závodu. Kolo furt neřadí.

Přijíždím na 2. obč. (35. km), krmím se musli tyčkou, umyju kolo a koketuju s myšlenkou vzdát závod. Dokonce se optám i nejkratší cestu na Malevil. Ale… za mnou jede Květa, počkam na ni a pojedem spolu. Ve 2 se to přece lépe táhne, že jo. Vydávám se tedy s Květou do 2. půlky závodu jenže v kopečku hned za obč. stanicí si chci přeřadit a řetěz se mi jaksi dostane mezi pilu a přesmyk a mě dochází trpělivost. S pomocí dostávám řetěz do správné polohy a promrzlá na kost si to pelášim po silnici do kempu. Prostě jsem to srabáky vzdala na 35.km závodu.

Ve sprchách v kempu si ani nevšimnu, že se sprchuju studenou vodou, jak jsem prokřehlá.

Obrečela jsem si to a je mi to lito a ani fakt, že to vzdalo hodně lidí mě nijak netěší. Můj tak reálně vypadající cíl nesplněn :´( Prostě katastrofa!

O víkendu 24.-25.6.2006 se ve Vesci u Liberce konal již 12. ročník závodu 24 hodin MTB (http://www.24hours-mtb.com/ ). Původně jsem měla v plánu se zúčastnit tohoto extrémního závodu jako jednotlivec, ale pak mi to bylo rozmluveno a přihlásili jsme se s přítelem ( www.petebike.com )do kategorie smíšených dvojic.

Celé to začalo v sobotu v poledne na kopci u Vesce, kde se na startovní čáře seřadilo přes 100 bikerů a po výstřelu z brokovnice sprintovali (někteří to s tim sprintem moc nepřeháněli, aby se náhodou na začátku nevyčerpali ;o) pod kopec, kde popadli bika, chvilku s ním běželi a po cca 100 metrech na něj nasedli a už si to šlapali o 106 1. kolem 24hodinového maratonu.

Žádnou speciální strategii jsme neměli. Pete startoval jako 1. a jel 3 kola a já pak 2 a tak to šlo až do večera. Se soumrakem jsme nasadili světla. Jeden halogen a jedna 7mi ledková lampička jen tak osvítili cestu. Mělo to jednu velkou výhodu. I když se to nezdá, tak se jelo rychleji. Do dokopců to jelo samo, protože nebylo vidět a ze zkopců to samý: není vidět = není se čeho bát ;o) Do dalšího kola jsem vyfasovala super světlo a připadala jsem si jak letadlo. Dálkové světlo jsem raději vypínala a do kopce po asfaltu jsem jela úplně bez světla. Noc je dlouhá. Po příjezdu předám štafetu Petovi a baterku zapůjčím s tím, že se dobíjí nová baterka a za hodinku a půl by se dobít měla. Chyba lávky. S dobitou baterkou si to šinu lesem a najednou tma jako v pytli. Volám Petovi, že jsem na 1. kontrole cca 5 km po startu bez světla. Moc ho to nezajímá. Je evidentně otrávenej, že nemůže spát a tak mi dá dobrou radu. „Odchytni někoho se světlem a dojeď to!“ Chytám se projíždějících bludiček, ale všechny jedou moc rychle. Náhle se mi podaří zastavit jednoho závodníka, který mi půjčil světlo. (Slováka z 3. týmu mužských čtveřic. Tímto moooc děkuji). Na 2. prudším sjezdu potkám Darksona, který celý sjezd nádherně osvítí a já tak dojedu živá zdravá do depa, kde, přestože již svítá, na řídítky namontuji zpátky halogen a ledku. Jedu ještě 2 kola, aby se Pete trochu vyspal. Dojíždím kolem 6. a předávám štafetu. Po pár kolech zase střídám a pak zase Pete a tentokrát se slovy: „Už to dojedu, jde nám o bednu!“ Sice dost pochybuju, že bude 3 hodiny kroužit, ale i tak si dam rohlíka s paštikou a pivo. Takhle brzo ráno jsem pivo snad ještě nepila. Kolem 10:30 se nasoukam do dresu a čekám na Peta. Pak volá, že už mu ve 3. kole docházejí sily, že se mám obléct. Umíchám ještě jonťák, nasadím rukavice a helmu a s netrpělivostí čekám, kdy Pete dorazí. Pojedu poslední kolo, který chci dojet celý. Pete je v cíli 50 min před koncem. Budu muset jet hodně rychle, abych to stihla. Peta mi místo štafetového kolíku předává sojový suk – taky se hodí ;-) pak tedy vyhrabe z kapsy kolík a já jedu. Z kopců nebrzdím, jen v tom 1., do kopců šlapu, co mi síly stačí, sama sebe podporuju hláškami, že jedu krásně a že už bude za chvilku konec a pořád sleduju hodinky a nevím, jestli to stihnu. Na poslední kopec mám 8 min a to už vím, že to je na pohodu. I tak zamykám vili a poslední úsek kopce vyjíždím ze sedla. Cílem projíždím 2 min před koncem limitu, ale do dalšího kola už nevjedu. 3. místo máme snad jistý a na 2. už stejnak nevyhrabem. Mám radost.

Moderátor při vyhlašování potvrdil naše 3. místo. Z Xstream Racing teamu byl na stupni vítězů ještě Blacky – Milan Černý, který si vykroužil bramborovou medaili v singlech. Vyhlašovalo se 1. 5 singlařů.

Bylo to fajn. Super zázemí s milými organizátory a prostě to celý bylo super. Díky všem a hlavně Xstream Racing teamu ( www.xstream.cz ) , který nám tento závod umožnil jet. Snad za rok zas.

Dnes asi 4.6. jsem se zucastnila sveho 1. triatlonu. Abych toho nemela pro zacatek plny kecky, prihlasila jsem se na sprint, tj v tomto pripade 300 m plavani - na pohodu, 13 km na kole s usmevem a prumerem na 35km/hod a 3 km behu budu muset pretrpet.
Budicek v 6 :op fuuuj! Ale co se da delat, startuje se uz v 9:30 a hodina jizdy autem neni malo. U prezance 1. problem. Musim se prehlasit z kratkeho tria na sprint. Jenze oni nemohli najit moji prihlasku.Pak se to nejak poladilo a ja se se startovnim cislem sla pripravit, rozbehnou, rozjet a nasoukat do neoprenu. Dlouho jsem zvazovala zda nasadit ci nenasadit neopren. 18° voda ujde a jen 300m to neni ani 6 min. Ve finale jsem se rozhodla pro neopren. Jsem byla pekne vystresovana. Spatne od zaludku, v noci jsem nemohla usnout a vubec se mi nechtelo startovat. Jakmile jsem se ponorila do vody, veskere obavy ze me spadly. Vystrel z brokovnice a ja uz si to krauluju o 106 do cile. Ani nevim jak, vybiham z vody, odhazuju kombinezu, nazouvam tretry, helmu a sup na kolo a uz mam na tachaci 40 km/hod. Rovinka s 2 hrbolkama, ani kopec se tomu rikat neda - delany jak pro me. V cili kolo nezvladam brzdit, tak to vemu smykem, jednu tretru odhodim kamsi a druhou se trefuju do tazky. Mam na sobe tenisky a vydavam si to na 3km okruh kolem rybnika. Bezelo se mi krasne ve stinu stromu, teren jako doma v Cimicaku, fakt super. Pustim pred sebe jen 3 chlapi. 100 pred cilem vidim pres sebou slecnu. Pokousim o sprint, ale misto nej se dostavi jen male zrychleni:o( nelamu si tim hlavu a dobikam s celkovym casem 45min 36s - 20s za slecnou. Celkove 34 z 98 - naaadhera! 2. zenska a v 1. kategorii zen 20-40 let.
Pro zacatek to nebylo spatny. Fotky snad dodam.

Aquatlon, co to je? Plavani a beh? Tak proc to nezkusit, rekla jsem si pred tydnem a prihlasila se na tuto krasnou disciplinu o 1.5 km plavani v jezere a 8.8 km behu kolem jezera.
Pocasi nam kupodivu vyslo. Slunicko, teplicko, jen ten vitr by nemusel foukat, a bylo by to super. S kolegy z triatlonu se odebereme do Montceau po poledni a na misto dorazime kolem 2. Start je az v 15:45, takze casu dost na obhlidnuti terenu a pripravu. V 15:15 nas pusti do "saten", kde si odlozime veci a jdeme se rozbehat. Vitr nic moc, velke vlny a tak 1/3 behu proti vetru. S dostatecnym predstihem se zacnu navlikat do pujceneho neoprenu. Padne mi jak ulity, akorat pres paze a brizko je mi trosku vetsi, ale aspon ze mi je.
Par minut pred startem nas pusti do vody. Brrr. I pres neopren je studena. Trosku se rozplavu a hura na start. Plave se mi dobre a vlny v zaverecnych 500m vyuzivam jako pohon. Vybiham z vody s krasnym casem 29 min (cas je pocitany i se sundanim neoprenu a navlikani do bot;o) a ryhle ze sebe sundat neopren, nazout botky a bezet. No ten beh po plavani nic moc, ztuhly lejtka a krece prvnich par metru. Nastesti po nekolika minutach krece mizi a ja si to pelasim po 1. okruhu. V 2. kole me predbiha kolegyne a ja se ji uspesne cele kolo drzim. Ve 3. kole mi ale tezknou nohy a Valerie mi ubiha. Mam co delat, abych to nevzdala. Vbiham do 4. kolo s vidinou, ze uz to budu mit za chvili za sebou, pokousim se natahnout krok, ale nejde to. Nohy mam tezky a jsem dost vycerpana. Do cile dobiham s celkovym casem 78 min. Nic moc.
Bylo to neco noveho, velmi vycerpavajiciho, ale uz ted se tesim na svuj prvni triatlon.
Do tydne se pokusim hodit fotky na net.

Vysledky:1. Nicolas Caudal (Montluçon) 52'02, 2. Florian Schaffer (team Marmillod) 53'35, 3. Alain Barrucand (Lyon) 56'03, 4. Aurélien Lemaître (NL) 56'43, 5. Lilian Prunel (Montceau) 56'54, 6. Cyril Caniou (UCS) 57'50, 7. Isabelle ferrer (Dijon) 59'19, 8. Frank Boccard (Dijon) 59'21, 10. Eric Poizat (Mâcon) 1h00'29, 11 Patrick Favoulet (Beaune) 1h00'31, 12. Bruno Largant (Dijon) 1h01'02, 13. Sébastien Landré (CDC) 1h01'27, 14. Bruno Ferney (Dijon) 1h01'50, 15. Laurent Hue (Beaune) 1h02'23, 16. David Corberan (Auxerre) 1h03'22, 17. Eric Dupasquier (Autun) 1h04', 18. Christophe Gropellier (Chalon) 1h05'47, 19. Frédéric Pitrois (Mâcon) 1h06'03, 20. J-François Belorgey (Auxonne) 1h06'14, 21. Patrice Claray (Montceau) 1h06'17, 22. Bernard Maudonnet (Mâcon) 1h06'24, 23. Olivier Bouchot (Autun) 1h06'37, 24. Lauriane Berzin (asav) 1h07'13, 25. Pierre Picabea (Chalon) 1h07'15, 26. Eric Ferreri (Mâcon) 1h07'19, 27. Denis Lefranc (Mâcon) 1h07'32, 28. Delphine Melet (Beaune) 1h07'46, 29. Fabienne Chetall (Dijon) 1h08'14, 30. Camille Bongrand (Montceau) 1h08'39, 31. Emmanuelle Grimard (Autun) 1h09'25, 32. M. Pierre Henriet (Valdahon) 1h09'50, 33. Thierry Chignard (Chalon) 1h10'19, 34. Sylvaine Mauffrey (Besançon) 1h10'36, 35. Damien Trombetta (CDC) 1h10'39, 36. Christophe Vacheresse (Mâcon) 1h11'09, 37. Stéphan Krecina (Montceau) 1h11'18, 38. Dimitri Tayas (CDC) 1h11'30, 39. Lionel Gelay-Turtaut (Mâcon) 1h12', 40. Bruno Promonet (Mâcon) 1h12'03, 41. Chaveriat (Dijon) 1h13'41, 42. Bernard Bury (Chalon) 1h13'53, 43. Pierre Bedry (CDC) 1h14'52, 44. Valérie Girardin (Beaune) 1h15'19, 45. Perrot Olivier (nl) 1h16'29, 46. Guidon Valérie (Dijon) 1h16'40, 47.Pistoia Christophe (Montceau) 1h16'47, 48. Bonnardot Pascal (Montceau) 1h17'07, 49 Hendrichcova Sava (Beaune) 1h18'24, 50. Gagic Laurette (Valdahon) 1h19'18, 51. Emorine Patrick (Montceau) 1h21'08, 52. Boeufgras Denis (Montceau) 1h22'11, 53. Verrier Nicolas (Montceau) 1h23'33, 54. Amiot Séverine (Rhone-Alpes) 1h24'36, 55.Vinot Grégory (Mermillod), 56. Gérald Roux (nl)

Nevim, kde zacit, tak to vemu vsechno hezky od zacatku.

Na Velikonoce jsem se na 10 dnu vratila do CR. Uzila jsem si opravdu prazdniny dle meho, 2 zavody, kolo, kamaradi a spanek ;o) Neni pak divu, ze se mi nechtelo vubec zpatky do Francie. Par hodin pred odjezdem mi vola Helene, jestli pro me maji dojet na nadrazi do Dijonu.

V autobuse spim jak zabita a v Dijonu se mi vubec nechce vstavat. Vubec se mi nikam nechce a uz vubec ne hlidat deti, bylo mi tak krasne v klidku daleko od kriku a tak.

Vyhrabu se z busu a vyhlizim auto. Po asi 5ti minutach spatrim citroena a v nem ... bratranec? Bratranec deti, co hlidam, ne muj, to jen tak pro upresneni. Jsem rada, ze pro neprijel nekdo z rodicu. Prej vypadam unavene. Aby ne. Hned mu reknu, ze se mi vlaste do Beaune nechce a tim zacne nase konverzace a dalo by se rict, ze i pratelstvi.

Ctvrtek i patek utekly jako voda. V sobotu dopo jsem hlidala deti a odpo jsem byla na kole – 80 km v kopeckach. V nedeli rano jsem vstavala v 8:45 a v 9 jsem uz sedela na kole. Na trnink s triatlonem se nas vydalo kolam 10, jenze vsichni jsou rychlejsi nez ja a ja se do kopecku plazim jak snek a hlavne po vcerejsku. Stehna me bolej. Vyjedu na kopec a pak si to svistim z kopecka domu, zatim, co ostani pokracuji. Na nedeli ospoledne jsem slibila Paulovi prohlidku mesta, jenze se zahrabu do postylky a spim. Proberu se neco malo pred 6. Ali chce jit do kina, tak ji s bratrancem doprovodime a ja hodinu trpim u filmu OSS 117. Pak se vydame po stopach hradeb, ktere, ztratime, tak se vracime.

V pondeli se mi vubec nechce na kolo. Z pelechu se vyhrabu kolem 10. v klidu se nasnidam, v pul jedenacty zjistuju, ze ne vsichni jsou pryc. V jidelne je zavrenej Paul a strhava tapety – chudak; Vubec mu to nejde. Jak je znamp, me jdou vsechny destruktivni prave skvele, tak mu pomuzu a v poledne mame ½ mistnost hotovou. Po obede pokracujem, jen nas to moc neba. Delame kraviny. Nejvetsi sranda je, ze se nam porouchal parni stroj na nahrivani tapet. Benoit nam tedy od sousedu priveze novou nahrejvacku a radi nam, pridej vic pary, vic to naparuj. Jen co odejde, oba jsme mrtvi smichy a dost pochybujem o tom, jestli nekdy strhaval tapety. Po odtapetovani cele mistnosti a po veceri navrhnu, ze pojedem do Chalon. Jela bych kamkoli, hlavne daleko od deti ;o) Proc daleko od deti? To je na dlouho. Anthelme, ten 2 lety prcek se totiz naucil vylejzat z vysoky postylky. Tak ho rodice ulozili do velke poste vedle okna. Jenze podle prcka je v zavesech pani, ktera s nim mluvi a tak nechce spat. No a v pondeli si klidne sedime u veci. A najednou slysime, ze nekdo otvira dvere od domu. A on prcek v holinkach a v bunde. Tata se rozlobi, ze to neprichazi v uvahu, at upaluje do pelechu. Prcek na neho: “Non!” a tata:”c’est les parents qui commandent! – rodice tu urcuji pravidla! Prcek:”non, c’est les bebe qui commandent! – nene, to jsou deti!. Tata mrtvej smichy: “Anhelme, vas au lit! – bez do postele.Prcek: Puisque c’est comme ca, je m’en vais! – kdyz je takhle, odhazim. A opravdu vysel z baraku. Byli jsme mrtvi smichy. Veta puisque c’est comme ca... se opravdu ujala. ;o)

Streda 5.4.2006

To byl dneska den. Od rana ma blbou naladu a nechce se mi nic delat. Jako kazdou sstredu, rano odvezu Alienor na hodinu piana, pak par nakupu s dvouma prckaa v aute, knihovna a zpatky pro Alienor pred skolu umeni.

No a kdyz teda Ali prijde, tak chci nastartovat. A ejhle... Hnnnnnnnn. Nic. Auto i ani neskrtne. Venku je hnusne, prsi, snezi, kosa jak na Sibiri. Super! Po 10 minutach se mi podari odchytnou mladou pani v novy audine a pana, kterej je ochotnej, zapojit startovaci kabemy, ktery jsou u me v kufru. A ejhle. Nova audina je na prd. Baterka primo napojena na pocitac a to by se autu asi moc nelibilo. Tak dalsi odchytavani aut. Jenze je cas obeda a nikde nikdo. Po dalsich 10 minutach projizdi kolem twingo. Otevre motor, pan zapoji kabely a ja nastartuju. Netusila jsem, ze to jde tak snadno.

Aspon jsem se naucila, jak zapojit startovaci kabely.