Něčemu se budete asi smát, to já jsem se taky nasmála a hlavně většinu věcí člověk dělá jaksi instinktivně, nepotřebuje na to návod, tak se nečertěte pokud vám něco bude připadat na hlavu:) Ale někdy je dobrý si uvědomit co to tomu dítěti dá a že se i takhle malí děti dokáží spoustu věcí naučit:)
VÝVOJ A VÝCHOVA KOJENCE VE 4. – 7. MĚSÍCÍ ŽIVOTA
HLEDÁNÍ ZDROJE ZVUKU. Toto cvičení můžeme zapojit do nejrůznějších her a zaměstnání. Např. si zahrajeme na schovávanou. Matka si posadí dítě na klín a otec se postupně schová za stůl, za skříň, za dveře a odtud zavolá na dítě. Když se dítě podívá správným směrem, matka je pochválí a otec se dítěti ukáže a zasměje se. Otec může tak z různých úkrytů na dítě zvonit zvonečkem, chrastítkem apod. Lze měnit i intenzitu zvuku a usilovat, aby dítě reagovalo na tiché zavolání nebo zatleskání.
ROZLIŠOVÁNÍ ZVUKU, KTERÝ MÁ A NEMÁ SIGNÁLNÍ VÝZNAM (KTERÝ NĚCO OZNAMUJE, RESP. NEOZNAMUJE). Matka si sedne s dítětem na klíně, otec se schová např. pod blízký stůl, na který se dítě přímo nedívá a ani k němu není obráceno. Otec zacinká na skleničku, a když se dítě obrátí zrakem ke stolu, vystrčí otec na stůl ruku s nějakou zajímavou hračkou, pohybuje s ní, popřípadě vydává s ní zvuky. Po 8 sekundách hračka zmizí. Asi za 15 sekund otec pod stolem zaťuká na prkénko, když se dítě podívá ke stolu, nic se mu neukáže. Po dalších 15 sekundách se ozve zvuk skleničkou a dítěti se za stolem ukáže jiná hračka. Opakujeme-li oba zvuky denně 10krát, pak po třech až pěti dnech se začne dítě obracet ke stolu jen na zacinkání skleničkou, ale neotočí se na zaklepání na prkénko. Protože otočení se ke stolu na zvuk prkénka nebylo ničím zpevněno, vytvořil se na něj tzv. diferenciační útlum, dítě we naučilo rozlišovat zvuk, který má signální význam od zvuku bez signálního významu. Takto můžeme naučit rozlišovat kterékoliv odlišné zvuky. Podmínkou úspěchu v tomto cvičení je zachování stále stejných neměnných podmínek, např. matka musí s dítětem sedět na stejném místě atp.
ROZLIŠOVÁNÍ LASKAVÉHO A PŘÍSNÉHO TÓNU. V první řadě využijeme důsledně všech přirozených, každodenních situací, aby se dítě naučilo rozlišovat laskavý a přísný tón hlasu a výrazu obličeje. Obvykle mluvíme s dítětem laskavým tónem, usmíváme se na ně, avšak v situacích, kdy dítě dělá něco, co by nemělo, např. když zkouší plácat ručičkou do lžíce, kterou je krmíme nebo když tahá ubrus apod., promluvíme na ně přísněji a změníme i výraz obličeje. Můžeme však připravit i situace umělé: např. položíme před dítě vidličku a lžíci. Když sáhne po lžíci laskavými slovy je k tomu povzbudíme, sáhne-li po vidličce, řekneme mu přísným hlasem: „To se nesmí!“ přísně se na dítě zatváříme a dáme vidličku mimo dosah. Atd.
ŘÍKADLA A PSÍNIČKY S RYTMICKÝMI POHYBY. Již od prvních měsíců života zpíváme dítěti jednoduché národní a dětské písničky a říkáme jednoduché rytmické říkánky. Dítěti se líbí rytmus a intonace, slovům samozřejmě nerozumí. Rytmus zdůrazníme tím, že s dítětem vykonáváme rytmické pohyby, např. rytmicky je v náručí pohoupáváme, rytmicky pohybujeme jeho ručkama a nohama atd. Učíme je také rozlišovat ráz písničky, např. při veselé písničce se vesele na dítě smějeme, zpíváme hlasitěji a konáme s ním živé pohyby, kdežto při ukolébavkách zpíváme tiše, tváříme se vážněji a konáme s dítětem jemné, pomalé, mírné pohyby. Dáme dítěti možnost slyšet písničky a říkanky zblízka i z větší vzdálenosti (matka pracuje opodál a zpívá). Dítě má tutéž písničku slyšet od různých lidí, aby si zvyklo na různé hlasy. Těmito cviky se dítě naučí reagovat na jemné zvukové odstíny, což mu umožní lépe rozumět lidské řeči.
MANIPULACE S PŘEDMĚTY RŮZNÝCH GEOMETRICKÝCH TVARŮ. Dáme dítěti ke hře předměty různých tvarů, barev a velikostí. Vhodná jsou různá kulovitá, válcovitá, krychlovitá chrastítka, řetízky z krychlí, válečků, koulí, hranolovité a válcovité krabičky atd. Zpočátku si dítě uvědomuje jejich tělesnost přímým dotekem a manipulacemi, získává tím mnoho zkušeností, které mu pak pomáhají poznávat pouhým zrakem na dálku, zdali je před ním plošný nebo tělesný útvar. Převládá-li v předmětech, s nimiž dítě manipuluje, tvar krychle, hranolu, válce, jehlanu, koule apod. pak získává další speciální zkušenosti, tříbí tím smysl pro základní geometrická tělesa a zvyká si na některé výrazné optické momenty, neboť se intenzivněji seznamuje se svislým a vodorovným směrem, s pravým úhlem atd.
ROZLIŠOVÁNÍ PŘEDMĚTŮ PODLE OPTICKÝCH ZNAKŮ. K starší gumové kačence, která už nepíská, přikoupíme stejnou novou, která píská. Nabídneme dítěti obě. Dítě se naučí manipulacemi rozlišovat obě hračky pouhým zrakem, např. podle malých rozdílů v barvě, podle určitých skvrn apod. a sáhne častěji po nové, protože poskytuje při manipulaci více účinků. Toto cvičení má mnoho obměn, můžeme např. hrát tuto hru: postavíme před dítě dvě malé krabice, které se od sebe nepatrně liší. Pod jednu dáme vždy něco zajímavého, pod druhou je vždy prázdno. Po několika pokusech bude dítě stále častěji sahat po první, aby zjistilo, co je pod ní ukryto, kdežto druhé si bude všímat stále méně. Dítě se má naučit oba předměty zrakem rozlišovat. Obdobně, jako se dítě naučí rozlišovat předměty podle drobných optických znaků, může se naučit rozlišovat předměty podle velikosti, vzdálenosti apod.
|
