Láska druhého by v nás měla podnítit růst lásky, kterou cítíme sami k sobě. Ne naopak.
Ve vztahu takového typu prochází sebeúcta těžkou zkouškou (přitom se ve stadiu svádění vyskytne jen několik náznaků, z nichž by bylo možné takovou bitvu předvídat). Partner manipulátora přestává věřit ve vlastní schopnosti. Zaplavují ho pochybnosti a pocity viny. Váhá při každém rozhodnutí a to v něm vyvolává další zábrany. Ztrácí schopnost samostatně jednat. V nitru cítí hněv a frustraci (každý v jiné míře). A tělo na to reaguje.
Vnitřní účinky
Manipulátor soustavně potlačuje veškeré zbytky partnerovy sebedůvěry, aktivně přispívá k jeho chátrání a stále se přitom snaží dokazovat, že má pravdu. Ať partner dělá cokoli, kritické poznámky prší ze všech stran.
Partner se stává jeho věcí, jeho vlastnictvím. Jakákoli činnost mimo dům, která přispívá k rozvoji partnera, "narušuje semknutost rodiny". Všechno, co by mohlo partnerovi působit radost, přispívat k jeho pohodě a obohacovat ho, musí být zničeno v samém zárodku.
Pokles sebeúcty
Sebeúcta je základním prvkem naší osobnosti. Pro naši psychickou rovnováhu je nezbytně nutná. Sebeúcta spočívá na třech nosných pilířích:
na sebedůvěře (pocitu schopnosti účinné jednat)
na sebeobrazu (odhadu vlastních schopností, možností, mezí a nedostatků)
na sebelásce (je bezpodmínečná - umožňuje, abychom se cítili hodni lásky a úcty bez ohledu na své výkony nebo neúspěchy)
Sebeláska tvoří jádro osobnosti; sebeúcta spočívá v prvé řadě na sebelásce.
Čím je sebeláska silnější, tím je ochranná reakce proti destrukci pohotovější. Sebeláska odolává kritikám a zavržení.
Sebedůvěra se pozná snáze než sebeláska. Vztahuje se k našemu konání.
Třetím pilířem sebeúcty je tzv. sebeobraz. Je-li pozitivní, umožňuje jedinci věřit ve vlastní schopnosti, vidět své meze a dělat si plány do budoucna. Ovlivňuje také sebedůvěru.
Nízké mínění o sobě nám nedovoluje uskutečnit naše nejtajnější přání.
Jednorázové pošramocení sebeobrazu není tak ohrožující; nebezpečné je, probíhá-li takový zraňující proces po měsíce a léta.
Rozdíl mezi jedinci citlivými na svůj sebeobraz a jedinci s dobrou sebeúctou spočívá v tom, jak dlouho jsou schopni se bránit narcistickému zranění. Oběti, které o sobě měly původně dobré mínění, snáze naleznou po rozchodu ztracenou sebedůvěru, pokud mají podporu lidí ve svém okolí. Ti, kterým původně scházela sebedůvěra, pozitivní sebeobraz a sebeláska, z takové zkušenosti obvykle zahořknou a bohužel se v nich posílí přesvědčení, že manipulátory přitahují.
Fyzické důsledky
Kromě plnění životních funkcí (pohyb, nástroj, plození) tělo přijímá a uchovává poselství, které dostává od psychiky. Jeho varování se projevuje bolestí nebo fyzickým strádáním.
Sny a chybné výkony (sociálně neadaptované jednání, které uskutečňuje nevědomé přání) vycházejí z našeho nevědomí.
Psychické poškození se zprvu projevuje fyzickými symptomy. Přetrvává-li psychické utrpení, fyzické projevy sílí, neustávají a vznikají syndromy - tedy nemoci.
Syndromy stresu se rozvíjejí ve čtyřech rovinách:
- psychická (únava a zemdlelost, deprese, úzkost, podrážděnost apod.)
- somatická (nespavost, trávicí potíže, bolesti hlavy, migréna, lupénka, svalové napětí, hormonální poruchy atd.)
- chování (zvýšení konzumace tabáku a alkoholu, bulimie, nervozita atd.)
- výkonu (ztráta motivace, nesoustředěnost, poruchy paměti, nezvládání pracovních úkolů, častější chyby atd.)
Psychicky týraný člověk nedává průchod svým emocionálním reakcím. Ty se pak obrátí proti němu samému. Oběť si nedovolí vybuchnout a obrací agresi proti sobě. Vše probíhá v nevědomé rovině. Jedná se o formu sebeničení, která může vést přímo k sebevraždě, je-li hnána do extrému. Deprese, jež se v těchto případech tak často vyskytuje, není vlastně nic jiného než hněv obrácený proti sobě. |
