svojí účast na Malevilu nebudu raděj komentovat.
Tuto sobotu 12.5.07 se jel nevim kolikátý ročník Malevil Cup. I já se přihlásila a s nadějí, že si vylepším předloňský čas 4:58 na 62km dlouhé trati. Ještě v pátek večer to vypadalo jako reálný cíl.
V sobotu ráno kolem 6:30 nás Beeda budí jeho oblíbenou hláškou: Vstávejte! Bojová nálada!“ Pár minut na to se i se Zbyňkem nakýbluje k nám do chatky, kde 3 lidi spi. Prej že je holky vyhodily, ať jdou dělat kravál jinam.
Kdosi zavelí odjezd na start a já se i s foťákem přesouvám z kempu na start dlouhé trati vyblejsknout ještě spící závodníky. Tam vyfasuju odložené svršky; navlékám se do zatepleného dresu, přes to hážu 2 vesty a ještě dvoje návleky. Udělám pár fotek a přemisťuji se po trati závodu cca 1 km, kde se i s foťákem uvelebím pod strom. Za pár minut kolem mě profrčí čelo závodu a já mám pocit, jako kdyby kolem mě projel kamion. Po projetí posledního cyklisty začíná krápat a já fofruju do chatky, kam dojíždím promoklá.
Start krátké trati se blíží. Jedu projet a navlečená do funkčního trička s dl. rukávem, dresu, návleků na kolena a vesty se stavím na konec startovního pole. Ještě před startovním výstřelem začíná pršet. Hned na startu se to v Jablonným zašpuntuje a to nemluvím o špuntu u vjezdu do terénu. Všude je bahno, tráva klouže a co chvíli se někdo válí na zemi. Pochvaluji si pláště a s kapkama deště později bahna na brýlích bez problémů dojíždím na 1. občerstvovačku v Rynolticích (23. km). Tam opláchnu přesmyk a přehazku od bahna, házím do sebe u pekárny panáka rumu na zahřátí (děkuji) a vydávám se dál.
Jenže, přihází na řadu bahno a kopce a řazení odmítá poslušnost. V kopci se mi párkrát zasukuje řetěz a já musím tlačit. Že by mi bylo zrovna teplo, se říct nedá. Přestává mě bavit přemlouvání přesmyku a přehezky a začínám být vzteklá: „Šmejde řaď!“ a tak. V jednom nevinném sjezdíku si chci přibrzdit a ejhle, přední brzda stávkuje (nedivim se ji) a tak zamáčknu zadní, dostanu smyk a už ležím na zemi. Kolem jedoucí se ptají, jestli jsem ok a jeden mi pomáhá vypnout tretru z pedálu (děkuji). S naraženým žebrem a odřeným kolínkem fňuk sedám na kolo a pokračuji v závodu. Kolo furt neřadí.
Přijíždím na 2. obč. (35. km), krmím se musli tyčkou, umyju kolo a koketuju s myšlenkou vzdát závod. Dokonce se optám i nejkratší cestu na Malevil. Ale… za mnou jede Květa, počkam na ni a pojedem spolu. Ve 2 se to přece lépe táhne, že jo. Vydávám se tedy s Květou do 2. půlky závodu jenže v kopečku hned za obč. stanicí si chci přeřadit a řetěz se mi jaksi dostane mezi pilu a přesmyk a mě dochází trpělivost. S pomocí dostávám řetěz do správné polohy a promrzlá na kost si to pelášim po silnici do kempu. Prostě jsem to srabáky vzdala na 35.km závodu.
Ve sprchách v kempu si ani nevšimnu, že se sprchuju studenou vodou, jak jsem prokřehlá.
Obrečela jsem si to a je mi to lito a ani fakt, že to vzdalo hodně lidí mě nijak netěší. Můj tak reálně vypadající cíl nesplněn :´( Prostě katastrofa!
