Sžíravá žárlivost
Žárlivý člověk usiluje o totální splynutí. Vyžaduje, aby se mu partner stále více odevzdával, a nikdy není spokojený s tím, co dostává. Většinou netuší, že takové majetnické tendence jsou ve své podstatě egocentrické a ve skutečnosti vedou k partnerově destrukci. Vzhledem ke své nezralosti není žárlivý člověk schopen milovat jedince, kterého mají současně rádi jiní lidé.
Aby se žárlivý člověk lépe zmocnil svého partnera/ky, musí se zmocnit jeho/její minulosti.
Při takovém obsedantním pronásledování pociťuje žárlivý člověk neustálou nespokojenost.
Ačkoli pro vztah s člověkem s rysy manipulátora jsou příznačné časté poruchy v sexuálním soužití, jen vyjímečně si partner/ka najde milence/ku. Chorobná podezřívavost takového člověka vychází z naprosto imaginárního scénáře.
Zato on je schopen hrát dvojí hru, a to třeba s několika partnerkami/ry. Vše zakrývá snůškou lží.
Ve společnosti, na večírcích se manipulátor snaží svádět osoby opačného pohlaví a přitom žárlivě reaguje na ty, kteří by se jeho stálému partnerovi/ce mohli ocitnout nablízku.
Citová závislost
Dalším důležitým faktorem, který přispívá k izolaci, je citová závislost. Jedná se o "dušení závislost" lišící se od "závislosti tělesné". Tyto "nové závislosti" se definují jako extrémní chování vedoucí k závislosti na práci, sportu, televizi, hrách, počítači, sexu ... nebo na partnerovi. Existuje i závislost na závislých - jako v případě vzájemné závislosti partnerů, kteří jsou alkoholici nebo narkomani.
Závislý se obsesivně připoutává k jedinému objektu, který mu působí potěšení. Závislý zanedbává ostatní aspekty života, v první řadě vlastní zdraví, rozvoj a rovnováhu.
Citově závislý jedinec se domnívá, že je schopen najít rovnováhu a smysl vlastní existence pouze prostřednictvím druhého.
Mnoho závislých osob se zřejmě nedokázalo symbolicky oddělit od matky. Samostatným se může stát pouze dítě, které nabude během svého vývoje jistoty, že má skutečně vlastní hodnotu. Od rodičů se nemůže odpoutat bez úzkosti, pokud ho rodiče upřímně nepovzbuzují.
Citově závislý člověk si myslí: "Bez něho (ní) nejsem nic." Objektem lásky vlastně není partner, ale vztah. Citově závislý člověk se hrozí myšlenky, že ho druhý opustí, takže udělá všechno, aby rozchodu zabránil.
Závislé chování vede k izolaci. Ve chvílích samoty závislý jedinec neví kudy kam. Citově závislá osoba dává přednost nevyhovujícímu partnerovi, než aby žila sama.
* Co dělat?
Neztrácejte kontakt s přáteli, kteří k vám vždycky byli laskaví
Svěřte se jim se svými pochybnostmi, myšlenkami a manželskými starostmi. Přátelé, kteří jsou vyrovnaní, vám řeknou svůj názor na to, co není v partnerském vztahu přijatelné. Nezapomeňte však, že celou situaci by pak s vámi měl řešit terapeut, ne přátelé!
Pokud přátelé a rodina nebudou moci uvěřit tomu, co jim sdělíte, nevzdávejte se, nenechte se odradit a dejte jim konkrétní příklady.
Dejte jim případně přečíst tuto knihu.
Navštěvujte své přátele a rodinu pravidelně (spíš jednou za týden než jednou za měsíc), a to bez partnera/ky. V partnerském vztahu máte právo zachovat si osobní kontakty a aktivity.
Pokud jste ztratili přátele z očí, vyhledejte jejich adresu a telefonní číslo a znovu se s nimi začněte stýkat. Vyličte jim, co se s vámi stalo. Přiznejte jim svou slabost i svou část zodpovědnosti za zpřetrhání styků s nimi. Odhoďte svou pýchu!
Pokud nemáte žádné známé nebo přátele mimo partnerský vztah, snažte se nějaké najít. Zapište se do kurzu, do spolku, sportovního oddílu nebo třeba rozvíjejte své umělecké vlohy. Pusťte se do těchto aktivit, abyste se seznámili s novými lidmi.
Ty z žen, které mají rády svou práci, ať ji neopouštějí, pokud vychovávají děti, je dobré si ponechat alespoň částečný úvazek a v každém případě se poohlédnout po nějaké podnětné činnosti mimo domov.
Člověk je společenská bytost. Podpora ostatních lidí je nezbytná k nalezení rovnováhy nebo k jejímu částečnému uchování. |
