Deník Švédsko

Letní prázdniny jsou zhruba v půlce a kde jsme my? Doma. Týdenní dovolená v Turecku utekla jako voda v řece; je na co vzpomínat: horký vzduch, jemný písek na pláži, co pálil do chodidel, teplá slaná voda v moři, klouzačky v bazénu, výborné jídlo v restauracích, dovádění s dětmi ve vlnách a půlnoční procházky po pláži. Člověk si akorát zvykl na tempo dovolené, na tu absenci povinností, a už se musel vrátit zpátky. V těchto teplých prázdninových dnech chodím do práce, Haník s dětmi jsou tak porůznu doma a v okolí. Byli jsme trhat jahody na nedaleké plantáži a máme jich v mrazáku nemálo litrů. Nějak na jahody v poslední době nemám chuť... Po návratu z Turecka nás ve schránce čekaly dobré zprávy: Zuzanka dostala místo ve výtvarném a divadelním kroužku, zatímco Markétka bude chodit na Hudbu hrou. S Haníkem jsme oprášili naše tenisové rakety a chodíme na kurty nedaleko od našeho domu šířit slávu našeho mateřského klubu v Kelvedon Hatch.

Jaro už si podalo ruku s létem a loučí se s námi v záři slunečních paprsků zdobících kýčovitě modrou oblohu. Minulý týden jsem se koupal v jezeře a bylo to příjemné. Oba naše grily už jsou v provozu, nezahálí lopata s rýčem ani malířské štětky, létající talíře - všechno, co patří k létu a hezkému počasí, nabírá teď na významu a využití. V posledních týdnech jsme měli štěstí na mnoho pěkných a navíc i volných dnů. Přelom jara a léta je ve Švédsku ve znamení různých svátků, završených svátkem slunovratu Midsommar. Ten tady ale letos slavit nebudeme, neboť budeme v té době vířit bosýma nohama písek na pláži v Turecku. Co jinak.. Haník velmi úspěšně zakončil předměty ve škole a měl by si zapsat ještě pokračování na švédštinu a matiku po prázdninách. Dětem začnou prázdniny tento týden ve čtvrtek. Zuzanka bude mít v pátek poslední lekci s koníky. Markétka se byla podívat ve škole, kam začne chodit po prázdninách (stejná škola, kam chodí Zuzi, samozřejmě) - už se tam těší. Byli jsme se podívat v Tom Tits experiment v Södertälje, to byl zajímavý zážitek. Čtyři patra plná různých pokusů a efektů, kouzelnická show, klouzačka ze třetího patra do přízemí, dobré jídlo - to je jen stručné shrnutí místa. To byl větší, víkendový výlet, jinak jsme podnikali akce lokálního charakteru, s různými kamarády. Nejvíc jsme v poslední době byli venku s Katkou a Martinem a jejich dětmi, Kubou a Hankou. Doma to funguje tak nějak jako obvykle: děti jsou vzpurné, my se snažíme jim dát dobrou výchovu i proti jejich vůli, ale umíme se domluvit a myslím si, že děti spolu mají pěkný vztah.

Nacházíme se uprostřed velikonočních prázdnin, které pro naše děti ale zase až takové prázdniny nejsou, neboť Haník chodí tu a tam do školy a já každý den do práce. Naštěstí tady funguje školka i družina i o prázdninách, takže je o drahunky postaráno. Zuzanka měla dneska v družině diskotéku, na kterou se samozřejmě těšila; navíc tam děti čekalo překvapení, ze kterého se vyklubaly zmrzliny pro všechny. V pátek je červený den neboli volno, stejně jako v pondělí, tak uvidíme, co vymňoukneme v těch čtyřech dnech. Zuzanka začala chodit do atletiky, zatím je to jednou týdně v neděli odpoledne, v hale na univerzitě - tedy pět minut na kole. Běhají, skáčou do výšky i do dálky, zatím myslím ještě ničím neházeli - a Zuzanku to hodně baví. Už se pomalu blíží konec termínu koníkového kroužku a Zuzanka vydala prohlášení (možná definitivní), že na další koníky už se nepřihlásí. Upřímně řečeno jsme rádi, že se dobrala k tomu rozhodnutí - nemyslíme si, že je z koní nadšená, ačkoliv na nich rozhodně ráda jezdí. Kromě lekcí ježdění se ale do jízdárny nehrne. Má ke koním normální vztah: větších koní se spíš bojí, malé má mnohem raději, ale není to vyloženě láska. Doufám, že jsme ji rozhodnutí skončit nenaimplantovali my, přece jenom jsme se nikdy netajili tím, že tam nechodíme rádi. Uvidíme, ještě je pořád možné, že změní názor. Markétka nemá zatím kroužků, i když je v jakémsi pořadníku ve zdejší umělecké škole na ´musiklek´, cosi jako hudba hrou. Kdoví, jak dlouho se tam čeká. Zuzanka je v pořadníku na výtvarku už snad rok. Zítra, ve čtvrtek (Zelený čtvrtek?) se děti chystají na Påskkärring. To je švédská tradice, jakási velikonoční obdoba Haloweenu. Děti se převlečou za čarodějky nebo spíš staré babky kořenářky; má v tom figurovat šátek a něco kostkovaného. Nevím jak kluci, ti možná za Supermana. Vystrojené se vydají terorizovat sousedství. Dostávají sladkosti, obvykle výměnou za vlastnoručně vyrobené kartičky, na kterých přejí veselé Velikonoce. Zuzi i Maka mají v plánu obrážet ulici, společně se dvěma kamarádkami ze Zuzančiny třídy (Xixi a Jemima). Máme plnou polici sladkostí, takže můžeme způsobit veselé Velikonoce na záchodě snad polovině dětí v Linköping.

Zatímco jsme s Haníkem navštěvovali známá místa a známé tváře v Kelvedon Hatch, Uxbridge a St. Albans, děti si užívaly čas bez omezení, s babičkou, dědou a strejdou Petrem. Kupodivu se tvářily, že nás rády vidí zpět doma; Markétka prý tesknila ve větším, naštěstí od smutku částečně pomohl zelený sliz, ale i Zuzanka mi potichu svěřila, že si trochu poplakala, když byla sama. Po odletu babičkovstva jsme si s Haníkem střihli několikadenní střevní onemocnění, ale o víkendu už jsme byli částěčně ve formě, a tak jsme se pustili do nějaké té práce na zahradě a jiných drobnějších akcí kolem domu. Markétka dostala od dědy nové kolo, v neděli jsme se jeli projet a Mačice udatně šlapala celých patnáct kilometrů. Víkend byl co do počasí pěkný a děti ze sousedství se vyrojily ke společným hrám na ulici a v zahradách. V porovnání s tím, co jsme viděli v Anglii, je to podle mě veselejší podívaná.

Ve vzduchu už je jaro. Minulý víkend jsme si udělali výlet do Tranås - město u jezera asi 60 kilometrů od nás. Pěkný piknik, město už ne zas tolik. Sice foukal vítr, ale slunce svítilo a už v něm byla začínající síla. V poslední době jsme v zápřahu, tento týden se do našeho domu nastěhovaly nemoci (Haník a Maka) a příští týden tady budou babička a děda z Rožnova - tentokrát ještě s jedním vzácným hostem, strejdou Petrem. Zatímco si budou užívat jarního Švédska a našich dětí, my s Haníkem si budeme užívat jarní Anglie. Víc mě teď nenapadá, už je pozdě.

Teploty se vrátily do červené části teploměru, sníh už se drží jen na těch nejnepřístupnějších místech a na další se zatím marně těšíme. Naštěstí stále funguje bruslení na běžeckém oválu na univerzitě, takže si tu a tam zajdeme zabruslit. Už podruhé nám sousedi Kalle s Lynií pohlídali přes noc děti a my jsme si užili nočního života s kamarády. Kalle a Lynia mají dvě holky kolem Zuzančina věku a prťavého kluka. Jejich děti si s našimi často hrají, a tak je přespávání naprosto v pohodě. Kalle nedávno oslavil čtyřicátiny a pozval nás na domácí oslavu. Řekl, že tam bude asi padesát hostů, a taky že bylo. Byla to sranda, ve čtyři ráno jsme to zavírali a Kalle prohlašoval, že nenávidí Čechy. Jejich starší dcera hlídala naše děti, zatímco jsme se přes ulici propíjeli jednou Elvisovou písní za druhou (Kalle je ohromný fanda). Jak jsme byli překvapení, když jsme ve čtyři ráno našli všechny děti vzhůru před televizí... Markétka dneska ukončila první kolo školy plavání. Šlo jí to dobře, a tak jsme ji přihlásili do dalšího kola, aby se taky naučila plavat. Na bazén chodíme celá rodina každou středu a Zuzanka si taky vylepšuje styl. Už by možná dokázala uplavat 25 metrů - měli bychom ji někdy otestovat. Zítra přiletí babička s dědou z Černošic a budou s námi týden. Celý příští týden budou mít děti prázdniny. Zuzanka má ve škole kamarádky, se kterými si hraje i po škole nebo o víkendu, z toho máme radost. Markétka zatím tyhle známosti nepěstuje a někdy chodí ze školky smutná, že si s nikým nehrála. Haník byl před dvěma týdny pohovořit s Markétčinou školkovou tetou a prý je Mačice hvězda první kategorie. Trochu jsme pohli s přestavbou herny, dodělali jsme lišty a chystáme se tam dodělat nějaké hezké malůvky na zdi - zatím je to jenom vymalované na bílo. Minulý víkend u nás byl kamarád s čivavou, to byl velký zážitek pro naše děti. Ta čivava, samozřejmě. Kamarád je Brazilec, bylo fajn, že Zuzanka statečně hovořila anglicky. Markétka se zdržela komunikace, jen jednou něco prohodila v angličtině. Přihlásili jsme obě děti do školy v Linköping, kde je velká část výuky v angličtině. Je to až od čtvrté třídy, tak snad to pro Zuzanku za rok a půl vyjde. Pro Markétku o něco později.

Vánoce byly bez sněhu, s návštěvou z Prahy - kamarádi Kristián s Adrianou a malou Alex. Počasí ve dnech vánočního volna za moc nestálo, takže jsme se věnovali spíš aktivitám vevnitř (Östergötlands museum, Leos Lekland), ale tu a tam jsme se dostali i na čerstvý vzduch. Na Silvestra se u nás zastavil soused Kalle a pozval nás k nim domů na šampaňské. Nedalo se odmítnout, takže jsme se blíž seznámili se sousedy. Mimo jiné to mělo jeden významný výstup - pohlídali nám děti uplynulý víkend, abychom si užili bezdětný výlet do Stockholmu s Jirkou a Míšou ze St. Albans. Se začátkem druhého týdne nového roku začala ženám a dětem školni docházka, takže už jsou všichni zase v plném zápřahu. Zuzanka byla v pátek po vánoční přestávce na konících. Začala už třetí termín - v tomhle mají tři čtvrtě hodiny jízdy a žádnou teorii (předtím byla půl hodiny jída a půl hodiny teorie). S Markétkou jdeme zítra na bazén, kde bude pokračovat ve škole plavání - snad si pamatuje, že se jí to líbí a neudělá na místě zarputilou scénu (to už jsme měli).

13. prosince se ve Švédsku tradičně slaví svátek Lucia; pečou se Lussekatt (sladké pečivo se šafránem) a sbory bíle oděných mladých děvčat (převážně) zpívají písně prodchnuté duchovnem. Svátek Lucia se začíná slavit společně s prvním adventem, takže už od začátku prosince se prolínají Lucia a advent spolu, onoho 13. prosince pak Lucia vyvrcholí těmi nejskvělejšími vystoupeními. Ve čtvrtek dvanáctého nám zazpíval sbor děti Zuzančina ročníku; ve školní tělocvičně vystoupilo asi čtyřicet dětí, převlečených za Lucii a její družinu, Tomte (Santa Claus ve Švédsku) a Perníčkové panáčky, a zazpívaly nám asi deset vánočních písníček. Celá show tradičně začíná zpěvem Santa Lucia a taky jím končí; děti zazpívaly i italskou verzi. Odvedly vynikající výkon, mimochodem, Zuzanka vystoupila jako Tomte. V pátek třináctého vyvrcholily oslavy Lucia ve školce, kam jsme si přišli poslechnou sbor těch menších umělců. Bylo to náramné, kolik písníček si malé děti dokázaly připravit; paní učitelky tomu musely dát opravdu hodně. Markétka zpívala jako malý perníček a taky měla na krku jedno opravdické perníkové srdce na červené stužce. Roztomilé. Po zpívání došlo i na fika (posezení u kafe a něco malého k tomu), ale bylo to trochu křečovité, tak jsme se s Haníkem moc nezdrželi. Kolega mi říkal, že zpívání na Lucia připravují ve škole jen děti ve druhé třídě, takže máme nejspíš dva roky čas do dalšího představení.

Musí to být nějaké kouzlo nebo něco ve švédské vodě - stali se z nás elfové. Podívejte se na video:

http://host-d.oddcast.com/php/application_UI/doorId=1177/clientId=299/?mId=53117772.3

Po návštěvě babičky a dědy z Rožnova jsme se dočkali sněhové nadílky, během 24 hodin napadlo asi 10 centimetrů a v průběhu víkendu ještě připadlo. Na atletickém stadiónu na univerzitě už spustili provoz bruslařského oválu a v sobotu jsme vytáhli ze skladu brusle a vydali jsme se to pořádně rozjet. Zuzanka statečně jezdila a padala, zatímco Markétku jsme vozili mezi sebou, i když občas to taky zkoušela sama a nejdenou naleštila ledovou plochu. Děti mají ze sněhu velkou radost, na zahradě před domem postavily dva prťavé sněhuláky a dneska s Annou a Corneliem stavěly cosi jako sněžný dům. Sníh je ale příliš prašný, na stavbu to ještě není ideální. V příštím týdnu nás čekají školní vystoupení obou holčiček - každoroční Lucia - sborový zpěv. Ve školce i ve škole se pilně nacvičuje, dokonce v různých jazycích (kromě různých švédských písní bude Markétka zpívat Twinkle twinkle little star a Zuzanka Santa Lucia v italštině). Haník má za sebou závěrečné zkoušky v tomto "ročníku" a před sebou poslední týden ve škole, pak začínají prázdniny. Děti budou chodit do zařízení do dvacátého prosince. Stejně jako já.