Deník Švédsko

Tak už jsme nechali léto za námi - prázdniny ještě dříve. Celý letní čas jsme si užili ve Švédsku. Zpočátku na chatě v Tranås s babičkou a dědou z Rožnova, Mickou s Romanem, Adélkou a Kačenkou: výlet lodí na Mravenčí ostrov, hry pořádané dětmi, hry pořádané dospělými, ježdění motorovým člunem po jezeře, koupání v neteplé vodě, grilování.. Pokračovali jsme pak už sami čtyři autem směrem na sever a pak na západ k norským hranicím. Vlastně nás bylo šest - Bublina a Sixten jeli s námi. Spali jsme v kempech ve stanu i v chatce, koupali jsme se v jezře, vyjeli lanovkou na horu, kde byl stále sníh, a sešli pěšky dolů, navštívili zoologickou zahradu zaměřenou na dravá zvířata, vařili si jídlo na plynovém vařiči u stanu, krmili losy, málem navštívili dům, ve kterém žil malíř Carl Larsson, hodně seděli v autě a míjeli nesčetné hluboké lesy. To byly prázdniny v době, kdy jsem měl dovolenou, ale i potom jsme si užívali léta, tím spíš, že počasí přálo. V půlce srpna začala dětěm škola - Markétka nastoupila do první třídy, Zuzanka do čtvrté třídy v nové škole. Obě dvě jsou spokojené - Zuzanka si rychle našla nové kamarádky a Markétka se opět sešla se starými (!). Vypadá to, že Zuzančina škola je v porovnání s tou starou víc náročná na disciplínu a řád - tak trošku jako tradiční anglické školy (učitelky používají oslovení Miss). Myslím si, že Zuzanka to díky české domácí výchově nebude mít těžké s akceptováním nároků na chování. Do školy dojíždí autobusem a je to naprosto bez problémů. Po škole chodí ještě do družiny (nevím, jestli je tohle slovo ještě používané nebo už se tomu taky říká spíš školní klub nebo tak něco). Dvakrát týdně má odpoledne kroužky - piano a výtvarku. I když si občas sama upraví program bez našeho vědomí třeba tím, že s sebou vezme kamarádku na piano nebo si domluví, že po škole si půjde hrát místo toho, aby jela domů, jde to vesměs v pohodě. Puberta už ale dorazila a je na denním pořádku, že se zvědají oči v sloup, křičí se, bouchá dveřmi, dupe na schodech, něco se vysvětluje, diskutuje, vymlouvá, omlouvá a občas i zakazuje. S Markétkou je to pořád ještě o něco jednodušší, i když má svoji hlavu stále jsme pro ni silná autorita a většinou poslechne. O prázdninách se zbavila třech mléčných zubů, takže i docela zbohatla, protože u nás chodí Zubní víla a za zoubek dává desetikorunu. Takže když se Maka usměje, vypadá jako kdyby byla obětí domácího násilí. Čistit její zuby je teď docela snadné - moc není co čistit. Ve škole je Markétka pilná žákyně - má radost z každého domácího úkolu, opravdu dobře čte (jen švédsky) a do školy nosí černý batoh s bílými lebkami. Po prázdninách opět začala s gymnastikou, akorát jsme ji přehlásili do jiné skupiny, ve které berou gymnastiku vážně, protože v té původní to byla spíš jen taková hra na sport. Je sice se staršími dětmi, ale to nebude na škodu, Markétka je dost cílevědomá a bude to pro ni dobrá motivace. Obě děti jsou pořád na větvi ze svých pískomilů, hlavně teda z Bubliny, který je se nechá tahat, zatímco Sixten se nerozpakuje kousnout je do prstu, když ho moc otravují. Haník úspěšně zdolal všechny zkoušky prvního semestru a začal druhý. Dny se krátí, pomalu přibývá deště, tmy a chladu - třeba za těch dlouhých tmavých večerů budu psát deník častěji.

Jen pár dní po minulém zápisu do občasníku se Markétka zúčastnila gymnastického klání, a u toho jsme samozřejmě němohli chybět. Soutěžila družstva dívek a děvčátek ve věku mezi šesti a tuším devíti lety, bez jakéhokoliv rozdělení do věkových skupin, takže kostky byly celkem jasně vrženy, ale nemyslím, že to někomu příliš vadilo. Markétčino družstvo si odneslo bronzové medaile, jakož i ostatní družstva, která se nevešla na vyšší stupínky. Škoda, že babička s dědou z Rožnova, kteří nás navštívili krátce nato, nepřiletěli o něco dřív; děda se osvědčil ve znovuobjevené roli trenéra a naučil Markétku bezvadnou hvězdu a kotoul. Na závodech by zazářila ještě víc! Zuzančiny výsledky z národních testů z matematiky a švédštiny nás potěšily, zrovna předevčírem jsme byli ve škole, kde nám Zuzanka své dílo prezentovala. Poněvadž to bylo ve třídě za přítomnosti paní učitelky, řekli jsme Zuzance, že spolu budeme mluvit švédsky, aby nám Åsa rozuměla. To Zuzanku trošku rozhodilo, není zvyklá komunikovat s námi švédsky. Ale docela rychle se z toho otřepala a pak už se docela v pohodě předváděla. Kroužky už pro tento školní rok skončily, ještě je před námi poslední atletika. Školní rok končí příští čtvrtek, jako obvykle velkým školním sabatem někde na louce, kde se bude ve větru třepotat švédská vlajka a jedna po druhé, všechny třídy zjihlým rodičům zazpívají písně na oslavu léta, prázdnin a života.

Duben - měsíc plný událostí. Auto dostalo letní gumy. Začali jsme grilovat. Letos poprvé jsme hráli minigolf, to bylo právě dneska. Začátkem měsíce jsme se téměř vydali na prodloužený lyžovací víkend do Norska, ale nakonec zvítězil rozum a místo toho jsme navštívili jihovýchod Švédska, jmenovitě města Kalmar a Karlskrona. Byl to pěkný výlet; v Kalmar stojí hrad s velmi vyvedenými interiéry, expozicemi a působivým vězením. Zajeli jsme si i na ostrov Öland, který je s pevninou spojen šestikilometrovým mostem. Jaro ale není zrovna příznivé roční období pro návštěvu ostrova, takže jsme to záhy otočili a vychutnali si projížďku po mostě rychle ještě jednou. V Karlskrona jsme se zdrželi déle, dvě noci v hotelu, ve kterém jsme původně měli zamluvený jeden rodinný pokoj, ale nebylo to přesně podle našich představ, takže jsme se rozprostřeli do dvou pokojů, průchozích dveřmi, což už podle našich představ bylo velmi mnoho moc. Karlskrona je krásné město, rozkládající se po několika větších a řadě menších ostrovech; ideální v letních měsících, kdy si člověk pronajme loďku nebo člun a příjemně to všechno objede. My jsme tam nebyli v sezóně, takže jsme se vesele prošli. Byli jsme v námořním muzeu, kde byla hodně vydařená výstava ponorek, vyjeli jsme trajektem na jeden z ostrovů, kam se člověk nedostane autem, a obecně jsme to tam prošmejdili. Na prodloužený víkend to bylo akorát. Markétku čekají ve čtvrtek její první gymnastické závody; dneska jsme doma trénovali a byl jsem příliš přísný trenér, takže se mi při ranním tréninku svěřenkyně trošku rozslzela. Večer jsme to zkusili znovu, už jsem se ve svých nárocích a projevech mírnil, takže výsledek byl všeobecně dobrý. Vzhledem k tomu, že na Markétčiny tréninky v gymnastice nemáme přístup (rodiče musí čekat v šatně), jsem hodně zvědavý, jak to dětem půjde. Zuzanka teď ve škole žije přípravami na zkoušky, které jejich ročník absolvuje (švédština, matematika). Před pár dny mi Zuzanka přinesla ukázat figurku kočičky, kterou vyrobila z papíru, tělo bylo slepené do jakéhosi krabicoidního tvaru a vevnitř něco chrastilo, když Zuzanka kočičkou zamávala. Tajemně mi oznámila, že vevnitř je papírek, na kterém je napsáno jméno jejího miláčka. Dojatě jsem si řekl, že moje holčička se poprvé zamilovala a s hrůzou jsem si představil výběr možných kandidátů, jak je znám z jejího vyprávění o dění ve škole. Načež mi Zuzi vítězoslavně vyjevila, že tím vyvoleným je pískomil Bublina. Je to roztomilé a měl bych Zuzance připomenout, že láska prochází žaludkem, tak ať svému drahouškovi nezapomíná naplnit misku.

V pondělí nás čekalo ve schránce překvapení, a to příjemné. Zapsali jsme obě naše děti na pořadník do zdejší školy, která vyučuje napůl ve švédštině, napůl v angličtině. Obvykle se na místo čeká dost dlouho, takže jsme nepočítali s tím, že by to pro Zuzanku do nejbližší doby ledové vyšlo; to spíš jsme měli za to, že Markétka má dobrou šanci. Kupodivu nám přišlo vyrozumění, že mají pro Zuzanku místo, a zvali nás k návštěvě v sobotu, aby tam Zuzanka absolvovala pár hodin a pár testů. Už jsme o téhle škole dřív se Zuzankou mluvili a byla dost jednoznačná v tom, že tam nechce neboť měla informace, že tam děti dostávají hodně úkolů a navíc její největší kamarádky Xixi a Elin tam už nabídnutá místa odmítly. Přesto s ní byla rozumná řeč a neměla námitky proti tomu, abychom tam v sobotu zajeli a po návštěvě školy už byla rozhodnutá přestoupit. Škola je v centru města, takže je to buďto na cestu na kole nebo autobusem. Možná že velkou roli pro Zuzanku hraje právě to, že může jezdit sama busem a hrát hry na telefonu, aniž bychom jí do toho kecali. Zdá se, že na ni škola udělala dobrý dojem a že se těší na větší množství učení. Takže jestli se něco nezmění, nastoupí od srpna do nové školy. A za tři roky by se k ní nejspíš přidala i Markétka. Ve škole se začíná od čtvrté třídy a končí se devítkou.

Máme téměř začátek března, sněhu jako šafránu a předpověď neslibuje další nadílku. Tak nevím, jestli už se pomalu loučíme s letošní zimou nebo si jen dává přestávku, abychom se těmi zimními radovánkami příliš nevyšťavili. Nedá se říct, že bychom to letos přeháněli, ale nějaké bruslení bylo, taky jsme dvakrát byli lyžovat; zejména ta druhá lyžovačka se vydařila - Zuzanka jezdí pěkně a Markétka sjížděla modrou sjezdovku jen s malou pomocí v prudší části. V poslední době nefotíme, tím vysvětluji nedostatek materiálu do fotogalerie. Ale to se snad zlepší, až přijde jaro a rozmrznou prsty. Zuzanka je o jeden kroužek kratší; odhlásili jsme ji z ochotnického souboru, kde to nejevilo známky života. Obecně pokračujeme ve vyjetých kolejích, minulý týden byly prázdniny a Markétka má rýmu. Haníkovo studium si žádá dost sil a dny teď plynou rychleji než dříve. Přičítám to na účet zvýšenému množství povinností a nároků na organizaci.

Vánoce jsme po dlouhé době potrávili v Rožnově. Po dlouhé době větší rodinné cestování a celkem bez problémů, zvlášť cesta tam. V Rožnově jsme se shledali s celou rodinou, včetně Rudy s Dášou, kteří dorazili zahrát si s námi na tichou poštu v pivovaru. Vypadá to, že Ježíšek dostal dopisy od našich dětí (nebo aspoň sleduje tyhle stránky) - obě našly pod stromečkem vysněné dárky (pravda, Markétčin mobil/iPad byl nahrazen foťákem, ale nemyslíme si, že se Ježíšek spletl). I Bublina se Sixtenem byli obdarováni po našem návratu, takže ani Tomte nezklamal. Mráz a sníh přišli hned po Vánocích a poněkud nás šibalové zaskočili na parkovišti u letiště, kde jsme našli auto zaváté a zmrzlé, bez náznaku života v baterii. Po chvíli marné resuscitace dýchaním na baterku :-) jsme našli pomoc u blízké myčky, kde jsou na podobné nešťastníky připraveni (ne, že by to bylo zadarmo) a pomohli nám nastartovat. Nový rok jsme přivítali s kamarádem Pradeepou, kolegou to indickým, se kterým jsme se seznámili na kurzu švédštiny. Tentokrát se Pradeepa seznámil se slivovicí. A měli se k sobě, ne že ne. Volné dny po novém roce jsme trávili prací doma a nějakou tou zábavou venku, třeba bruslením, procházkami. Vymalovali jsme Markétce pokoj barvou tmavšího citrónu, na jednu zeď jsme namalovali i tabuli, na kterou může psát jako ve škole, část téže zdi jsme pak ještě dozdobili tapetou se zvířecími tvory, kterou si Markétka vybrala. Konečně má Maka pokojíček, ve kterém se může cítit příjemně. Až na to, že se začala před spaním bát - tu neznámého strašidla pod postelí, jindy zase mrtvoly cizí maminky ve skříni... No, teď už jsme zase v plném běhu, kromě Haníka, který je ale už ve startovních blocích a začne za týden studium sesterské. Dneska nám zavolali z kulturní školy a nabídli Zuzance místo v hodinách klavíru, které jsme rádi přijali. Bude to ve škole v Lambohov, i když ne v té, kam naše děti chodí, jen o kousek dál. Zítra jdeme na oťukávací hodinu. Jsem si jistý, že tam Zuzanka zahraje prvních osm taktů Ódy na radost, které doma tak ráda přehrává. Pravda je, že Zuzi vytrvale pokračuje ve cvičení na klávesy a nechybí jí dovednost ani cit pro hudbu. Ve středu půjdeme s Markétkou na první gymnastický trénink, už se na něj moc těší, každý den se vyptává, co a jak... Maka statečně bojuje s úskalími českého jazyka, snaží se mluvit, i když výslovnost je pro ni dost těžká. Už jsme se dostali přes r, bojujeme s ř, a sykavky nám dělají značné problémy. Markétka už ale dokáže přečíst jednotlivá slova, takže snad brzy budeme číst a pracovat na výslovnosti. Nemá to taky holka lehké.

Na vědomost se dává, že Haníka přijali na zdejší univerzitu, kde řádně vystuduje na zdravotní sestru! Studium začne v lednu a podle dostupných informací to bude velká sranda. Členky (a snad i pár členů) sesterského řádu budou nosit montérky v barvě lila. Je to na zdejší univerzitě tradiční, že studenti různých oborů podnikají všelijaké zábavné akce oděni právě do oblečení, kterému se tuším říká lacláče, v barvě podle klubové příslušnosti. Cítím ve vzduchu velikou srandu ve stylu pionýrského tábora :-)

V čase předvánočním se Švédsko tradičně věnuje slavnosti Luciatåg, zkráceně Lucia. Jde o tradici stvrzenou staletími, při které děti a mládež oblékají kostýmy a zpívají pro publikum písně duchovního charakteru. Bývá to spojené s posezením nad cukrovím a horkým nápojem podobným svařáku. Zuzanka letos v Lucia neúčinkovala, zato Markétčina předškolní školní třída ano. Markétka byla oblečená jako Lucia (bílá říza, na hlavě koruna se svíčkami, v ruce svíčka) a s ostatními dětmi, oblečenými buďto také jako Lucia, jako perníčková figurka nebo jako vánoční skřítek, zpívali asi osm písniček pro shromážděné obecenstvo z řad rodičů a přátel školy. Ve škole... Zuzanka zakončila divadelní kroužek a atletiku vánoční fika (posezení s jídlem a pitím) a zbývá jen posledních pár dní školy než začnou prázdniny. Byli jsme se podívat v Gamla Linköping na vánoční trhy, kde se sešlo převelice mnoho lidí, procházejících se mezi stánky venku i v obchodech, takže místa k hnutí bylo spíše méně. Markétka se svezla na koníkovi (Zuzančin bývalý jezdecký oddíl nesměl na trzích chybět), a dokonce jsme se náhodou potkali i s Katkou a Martinem - našimi slovenskými bratmi. Zuzanka měla slíbený strömmingburgare (sleď s omáčkou v housce) od pána ze stánku, ale vzhledem k tomu, že jsme se domluvili s Martinem a Katkou na obědovečeři u nás, odložili jsme tuto laskominu na následující den. Druhý den jsme ale přišli pozdě a pánovi už sledě došly. Aspoň jsme se projeli na kole a koupili si v jiném stánku vánoční věnec na dveře.... Taky už máme postavený vánoční stromek, tento rok umělý neb Vánoce budeme trávit v domovině. Děti se na něm vyřádily a vyskládaly na něj všechny baňky a vánoční ozdoby, které jsme našli. Markétka s Haníkem upekly několik perníkových chalup a Zuzi s Markétkou je zdobily. Ještě nám doma nehrají koledy, ale o víkendu napadlo i něco sněhu. Vánoce můžou přijíti.

Zase jsou to dva měsíce, co jsem naposledy zapsal do deníku. Něco na tom je, psát deník skutečně každý den. Člověk si při psaní stále ještě dobře vybavuje, co se vlastně ten den stalo. No, ale radši pozdě než vůbec. Tak co zapsáníhodného dokážu ze své paměti vydolovat? Tak nějak si nemůžu vzpomenout, co vzácného se přihodilo v září. Nejspíš rutina: práce, školy, kroužky, jednodenní výlety a návštěvy (u) kamarádů. Zato říjen byl událostmi bohatý, to se nedá zapomenout. Přiletěli za námi Jirka, Ondra a Míša - naši kamarádi, se kterými jsme se čile stýkali v Anglii. Měli jsme tady naplánovaný společný víkend, který jsme veleúspěšně strávili na zapůjčené chatě, asi čtyřicet kilometrů od Linköping. Počasí se vydařilo, chata byla na samotě u jezera, dokonce jsme měli k dispozici dva motorové čluny, na kterých jsme vesele brázdili klidnou hladinu jezerní. Všichni byli spokojení, včetně dětí, které byly samozřejmě s námi. Jen ten víkend příliš rychle utekl. Říjen je měsíc, ve kterém slavíme mnohonásobné narozeniny. Naše sestry Pavla a Pavla jsou opět o rok starší, stejně jako Zuzanka a Markétka. Připravili jsme pro naše děti překvapení největší: živé tvory - malé pískomily, hlodavce známé ve švédštině taky jako pouštní krysy. Tak se naše rodina rozrostla o dva malé krysáky, kteří spolu sdílejí příbytek. Zuzi a Maka z nich byly dočista na větvi a pořád ještě jsou. Pískomilové nesou jména Bubbel (Zuzi) a Sixten (Maka). K občasné lítosti holčiček jsou Bubla a Sixten ještě dost plaší a málokdy se nechají vytáhnout z jejich pilinami vysypaného paláce. Ale vypadá to, že plachost pomaličku polevuje. Tenhle dárek udělal dětem velikou radost, máme jejich první reakci natočenou na video, ale to sem bohuželnemůžu vložit. Oslavy narozenin proběhly nadvakrát. Zuzanka pozvala své dvě nejlepší kamarádky Xixi (Šiši) a Elin k nám na oběd, po kterém jsem s nimi jel do kina, kde se utopily v popcornu a limonádě. Po kině jsme se vrátili domů na dort a děti si hrály. Na druhý den, v neděli, měla oslavu Markétka. Jeli jsme s kamarády Martinem a Katkou a jejich dětmi do dětského ráje Leo's Lekland, a potom všichni k nám na oběd a další dort. Dneska jsme Markétku přihlásili na gymnastiku, snad pro ni bude místo. Děti mají před sebou týden prázdnin, ačkoliv pro naše děti to znamená část prázdnin strávených v družině neb Haník musí několik dní v týdnu chodit do školy a já budu v práci každý den. Ale podle toho, co jsem slyšel, čeká děti v družině pestrý program.

Z Turecka jsme s sebou do Švédska přivezli žhavé slunečné dny, které nás provázely několik dalších týdnů. Až poslední dva týdny prázdnin (ve Švédsku začíná školní rok v půlce srpna) už se počasí neudrželo a dočkali jsme se kýžených dešťů a poklesu teploty pod třicítku (následně na hranici dvacítky). Na návštěvě u nás byli děda Zdeněk s Kačenkou; vzali jsme se do Fenomen magasinet a taky na břeh jezera Vättern - druhého největšího jezera ve Švédsku. Po jejich odjezdu jsme se vydali s Martinem, Katkou a jejich dětmi (naši slovenští kamarádi, o kterých jsem dříve psal), kempovat pod stany. Bylo to na tři noci, u dříve zmíněného jezera, leč severněji. Možná jsem o tom místě psal už minulý rok, kdy jsme se tam vypravili na jednodenní výlet. Je to jen hodina cesty autem a kousíček od pěkného kempu je velká písčitá pláž. Voda nebyla velmi teplá, mohla mít kolem jedenadvaceti stupňů, možná o jeden stupeň víc. Koupat se v tom dalo dobře, ale ne každému se vyloženě chtělo. V kempu jsme měli štěstí na místa, vybrali jsme si pozemky na kraji u lesa, takže děti to měly kousek na dobrodružné výpravy a my jsme měli dost prostoru před stany, abychom mohli hrát badminton, například.. Nejvíc ze všeho si děti užily na šlapacích autokolech, která byla k zapůjčení, a několikrát denně je proháněly po kempu. Počasí už to ale během našeho pobytu tak nějak zabalilo a po našem odjezdu začaly dny chladnější a deštivé. Tak tedy skončily letní prázdniny a jsme všichni zpátky v procesu vzdělávání a práce. Markétka má potvrzenou intoleranci na laktózu; naštěstí se to neprojevuje nijak drasticky, převážně špinavým spodním prádlem. Obchody jsou dobře zásobené mléčnými výrobky bez laktózy, takže to není výraznější omezení v jídelníčku a i ve škole jsou na to prý připravení (vyplnili jsme kvůli tomu tři formuláře, načež po dvou týdnech na třídní schůzce Haník zjistil, že o tom učitelka spíš nevěděla). Společně s laktózou se s Markétkou rozloučil i její atopický ekzém; to je velmi dobrá zpráva, poněvadž jsme v poslední době sváděli s ekzémem dost urputné boje. . Maka je hrdá školačka v předškolní třídě. Škola hrou. Občas je ve škole smutná, když ví, že Zuzanka je ve stejné budově, a chce si s ní hrát. Museli jsme jí domluvit, aby si to přestala vynucovat pláčem. Zuzanka je ve třetí třídě, zatím se rozjíždějí, vím zatím o jednom úkolu, který dostali ze švédštiny. Včera byla Zuzi na první lekci Bild och form (výtvarka), což je mimoškolní kroužek ve zdejší kulturní škole. Zuzanka z něj byla nadšená, to je skvělé, protože si myslím, že jí chyběla aktivita, která by ji vyloženě chytla. Koníci byli jak kdy a na atletiku se většinou netěší, i když po skončení tréninku tvrdí, že to bylo dobré a sranda. Příští týden jí začne dramatický kroužek a Markétce hudba hrou. . Domácí uspořádání doznalo významné změny, děti mají oddělené pokojíčky. Už delší dobu bylo tohle řešení na spadnutí a v posledním týdnu bylo několik večerů za sebou ve společném pokoji dusno, když si Zuzanka chtěla číst, zatímco Maka poslouchala nahlas pohádku z přehrávače. Na nic jsme už nečekali a současné rozdělení pokojů funguje ke všeobecné spokojenosti. Markétka ke svému zděšení zjistila, že teď už za ni nebude uklízet její sestra, a protože úklid zatím ještě není Markétčina silná stránka, nevyhneme se občas příkazům a slzičkám. My s Haníkem máme zatím společnou ložnici, je to dobré..