Deník Francie

Opravdu nechci provokovat, ale tady je krasne. Je sice trochu uz chladneji, nez minuly vikend, dokonce se i sem tam na obloze objevi nejaky ten mracek, ale na zacatek listopadu to je super pocasi.

Dopoledne jsem byla na kole, jen 30 km napul teren napul silnice, ale stacilo to. V jednom dokopci to po proprsenym patku dost klouzalo. Ani nevim jak, nezim na zadech pod kolem. Neda mi to, sebehnu pod kopec a dam to znovu. Dojedu do 2/3 kopce – dal nez pred tim a pro zmenu zuchnu na zem. Neztracim trpelivost. Dyt prece na tom nic neni. Zvova sebehnu pod kopec, znova nasedam na kolo, zadni kolo dost prokluzuju a ja vitezoslavne dobyvam vrcholek kopce. Jsem akorat trochu od bahna a omlacena od kola. Meli by to vyrabet z mekciho matrose.

Jela jsem s kolegou z triatlon teamu. No a jak se tak bavime, zepta se me, co delam odpo a ze nic. A tak odpoledne vyrazime na krosovej zavod v behu. Neco jako velka kunraticka, akorat se bezelo 6 km a tak 20x min lidi. 3 nedele jsem nebehala, ale proc to nezkusit. Ve finale jsem bezela jedina zenska v kategorii ve veku od 20ti do 40ti let, takze jsem nemohla nevyhrat ;o) Mam velikanskej pohar, hec. Jo a v pondeli budu v mistnim platku, nesmim si ho zapomenout koupit.

Nedele 6.11.05

Z postele me dostaly slunecni paprsky uz v 8 rano!!! Jeste chvilku jsem se prevalovala v pelechu, nez jsem se odbelhala na snidani. Po vcerejsku me bolej stehna :o(

Po snidani se soukam do cyklistickyho a zjistuju, ze po vcerejsich padech mam v kalhotech na stehne diru. Nejsem z toho nadsena. Navlikam se do kratasu, nakolenek, dlouhy moiry, drezu s kr rukavem a vesty. Pres boty hodim elastanovy navleky – dobrej vynalez, nejen, ze mi nemrznou prstiky u nohou, ale nelusim myt boty ;o) a pod helmu jeste celenku, aby mi nefoukalo ve sjezdu do ousek.

Je chladneji nez vcera, ale i tak na vyjizdku dorazi celkem 12 lidi z Klubu. Jedna pani se navlikla do lyzarske bundy a palcaku... A to si ze me delaj legraci, ze jsem nabalena :o(

Vyrazime do terenu, dost to klouze (je to slizky;o), ale jede se krasne. Modra obloha bez mracku, cca 15°C a po vyskrabani na kopec vidime Mt. Blanc – nadhera.

Dame si par mirnych sjezdu, par technickych pasazi a Christian ma radost, ze se neboji a ze to vsechno krasne sjedu. Misty jsem si nebyla moc jista, ale dala jsem to.

No a ted odpo jsem byla chvilku na zahrade na slunicku a pak davala do kupy svuj pokoj, kterej se podoba spise stavenisti nez pokoji.

So 29.10.05

Dneska byl super den!

V 10jsem mela sraz s cyklistou, co jsem potkala minulej vikend. Vydali jsme se na kolo. Po 5km potkame 2bikery na Canonu a GF. Ze prej mam jet s nima. Jasne. Oni jsou tak zvedavy, aby je nejaka zenska zdrzovala. Jedu dal po silnici. O 2km dal potkam bandu bikeru. Tentokrat jsem neodolala a pridala se k nim. 9lidi na velmi dobre vybavenych kolech–komplet XT nebo XTR vidlice sid nebo skareb a tak. 2manzelske pary, jejich 2synove +dalsi 3panove. Krome tech kluku vsem bylo mezi 40a50ti.

Docela zmena ze silnice na teren. Jeli jsme super stoupaky na pohodu. Dokopec me nedela problem. Jenze po dokopci prijde zkopec a to uz problem je a hlavne tady na tech sutrech a skalach. Klobouk dolu pred tema padesatnikama. Do kopce jim to slape velmi dobre a ve sjezdu je nestiham.

Jak jsem zjistila, tak Gilles(jeden z te bandy)je nas soused a bavi ho sjezd na kole. Kazdej dalsi sjezd pak jel za mnou a rikal mi, jak mam jet, co mam ci nemam delat a ve finale jsem si posledni sjezd i vychutnala. Bylo to fakt super! Objevila jsem zase nove kouty teto oblasti. V jednu chvily jsme vystoupali na skalu–museli jsme sice misty hodit kolo na zada, ale v poho. Odtamtud byl nadhernej vyhled. Byly videt dokonce i Alpy! Na tomhle vyhledu si nas turisti fotili jako raritu a ptali se, jak se dostanem dolu. Tuhle otazku jsem si kladla taky. Nejprv mirne serpentynky a pak sesup. Sedela jsem skoro na zadnim kole a pod sebou prazdno. “Pust ty brzdy! Predni kolo si najde cestu samo!” na me krici Gilles. “Tech sutru se neboj, cim rychlejs jedes, tim lip to zvladnes!” Pustila jsem tedy brzdy a s hruzou v zavrenych ocich (protoze tam byly vetve a nechtela jsem skoncit s vetvi v oku) jsem to sjela – br. No a jak to vsechno dopadlo. Po 35km v terenu jsme se vydali na cestu domu. Chci se odpojit a jet do Beune. “Nekam spechas?” Ne, doma nikdo, tak co bych se hnala domu. “Tak pojed s nama k Markovi, jeho zena pripravila obed. Uz takhle nas je dost a jeden clovek navic se ztrati.” Pozvani jsem prijala, bylo neco po 2.a me krucelo v brisku. Mam popisovat Markovu vilu? S bazenem, nevim kolika pokojema a kazdej s vlastni koupelnou? Teprv ted jsem zjistila, s jakejma lidma jsem jela. Nejlevnejsi auto asi audi a6. K obedu jsme meli testoviny s vynikajici omackou a s mozarelou – mnam. Olizovala jsem se az za usima. Pri obedu mi popsali, jak v lete takhle adoptovali jednoho kanadana. Byla jsem rada, ze nejsem prvni.

V pul 4.jsem si zacla balit svych 5svestek a ze pojedu domu. “Mas ridicak?” vybafne na me Gilles. Hrabnu do kapsy, vytahnu pas a juknu, jestli tam ridicak opravdu je. “Jo.” “Super! Mohla bys me odvest domu, trochu jsem pil.” Jo, kdyby trochu. Jen jsem nevedela, ktery z tech aut je Gilla, jestli medour nebo bavorak, nastesti “jen” audi. Na zadni nosic jsme hodili i moje kolo a ja se usadila za volant luxusne vybavenyho auta. Po par metrech nejistoty, jsem se s autem skamaradila. Aby ne. Verite mi, ze se mi z toho auta nechtelo? Hned bych ho vymenila za to ZX, v cem se tu vozim.

Vecer jsem se pak vydala ke svymu mechanikovi se retezem, ten me pro zmenu pozval na vecu. Jeho dcera Alison jezdi zavodne kros, silnici a sjezd a zasadne vyhrava, ale to uz jsem asi psala. Bylo mi u nich fajn a nechteli me pustit domu.

Nedele 30.10.05

Dalsi super den straveny v sedle kola.

Diky posunu casu jsem se vzbudila relativne brzo, poradne se nadlabla a vyrazila na sraz lidi z Beaune na kolo v 9:30. Tuto partu lidi budem nazyvat Klub, aby se to nepletlo se Starochama ;o) Nechci nikoho urazit, jen v tom delam poradek.

Slunicko od rana prazilo, takze jsem na sebe navlikla jen kratkej drez a zadne doplnky-jo rukavice a helmu. Jelo se docela rychlym tempem, ale ne tak rychlym jako vcera. Jedu a kecam s jednim klukem. Jedem cca 25km/hod, kdy tu z cista jasna zavadim rohem o vetev. Riditka se zahaknou, kolo zustane stat u keriku a ja letim asi jeden a pul metru pred kolo. Dopadam na levy stehno–mam tam vystavni modrinu, ale jinak mi nic neni. Ti co jeli za mnou rikali, ze to byl uzasnej letopad a ze to stalo za natoceni. A ja zrovna nechala fotak doma.

Krome tohoto padu se nic extra neudalo. Jen se musim pochvalit, protoze jsem v ani jednom sjezdu neslezla z kola a jeden dlouhej ne prilis prudkej sjezd lesem po sutrech zapadanych listim jsem si doslova vychutnala a predjela v nem 2 lidi. Vim, zni to neuveritelne, ale je to tak. Mam z toho radost, protoze se lepsim a prestavam se bat ve sjezdu.

Pondeli 31.10.2005

V 9:30 vyjezd s Klubem do terenu. Trochu se ochladilo, navlikam se do funkcniho tricka s kratkym rukavem, rukavu, nakoleniku, drezu s kr. rukavem, kratasu a pres to vsechno jeste hodim vestu, to pro jistotu, abych nezmrzla ;o) Po 100m sundavam vestu, po 10 km rukavy a v poledne odhazuji i nakolenky, jenze musim snist svacu, aby se mi to vsechno veslo do kapes.

Jezdime v terenu, koreny, sutry, spis vyjezdy nez sjezdy a to vsechno v docela slusnym tempu. V poledne se vyskrabem na kopec, kde hodime svacu a po svace hura dolu uzkou pesinkou s volnyma sutrama a sem tam s nejakym schodem a zatackou :o( Nejsem z toho nijak nadsena. Jedu predposledni s velkou nejistotou. Necham Christiana – sefa vypravy jet prede mnou, ale prosim ho, aby mi rikal, jak mam jet. “Nesmis moc brzdit, jen lechce pribrzdovat, kdyz zahamtnes predni brzdu, spadnes na cumak a kdyz zadni, dostanes smyk. Nesmis vest kolo, kolo se povede samo a najde si tu nejlepsi cestu.” Uposlechnu jeho rady a sjedu to relativne rychle a mam z toho radost. Jenze sjezd neni u konce. Uzkou cesticku vystridala siroka sterkovita cesta s hromadou zatacek =  dalsi skoleni. Jo proc ne.

Domu se vracime kolem 13. hod a pri vjezdu do Beaune prehracujem omezenou rychlost. Radar nam nameril 59 km/hod.

Na dnesni odpoledne mam dohodnute dalsi skoleni a to s Alison a jejim tatinkem. Vyskrabem se na kopec a sjizdime pro me nesjizdne cesty. Ale zvladam to bez vetsich problemu a mam z toho opravdu radost. Kdyz tu se najednou dostanem do dost tehcnickeho useku – schody, volny sutry, zatacka... slezu z kola, projdu si to, koukam, kudy se to da jet. Alison to da na pohodu hned po svym tatovi. Nasedam na kolo a po 1. schodu to vzdavam. Neda mi to a nasedam znovu na kolo, prece na tom nic neni. Ale asi je, vidlice jde na doraz, zase slejzam. Ale porad mi vrta hlavou, jaktoze to ta 13tileta holka da a ja ne. Vyskrabu se na kopec, zamknu vidli a s opravdu velkou opatrnosti a s velkym strachem v ocich sjedu. Brrrr a uf zaroven. Vracime se napohodu domu. Pristi vikend dame opacko.

Utery 1.1.2005

Statni svatek a ja mam zase volno. Dnes vyrasim se starochama. Jsou “handicapovany” neb vcera parili do rana a tak je jakz takz stiham ;o) Objizdime cast nedelni a pondelni trasy v protismeru a sem tam pridame nejakou technickou sjezdovou vlozku. Hugo – 16tilety syn jedne damy, co jezdi velmi dobre na kole, nici predni disk kotoucovek, vim; proc mam v-breaky. Celou noc prselo, tak teren je opravdu suprovej; lokry listi, mokry sutry a mokry koreny – proste mnamka.

Ritim si to takhle klesajici rovinkou a koukam, ze par clenu vypravy stoji;”Pokracuj, ale trochu vic to klesa!” Radej se moc nekoukam co me ceka, hodim zadek za sedlo, pustim brzdy a sjezdik si vychutnam. Nu co, pri nejhozsim spadnu do mokryho listi. Bomba! Fakt super!!! “Ses pojistila?” slysim narazky. Ne jen se min bojim...

Nesjeli to 3 lidi: Hugo, jeho maminka a Gilles (ne soused), ktery si po vcerejsku vyslouzil prezdivku Johny Walker.

Po 35 km okruhu se vracime do Beaune a zase me zvou na obed. Tentokrat odmitnu, umyju kolo, presunu se domu a nalozim do vany. Opravdu jsem si tento prodlouzeny vikend uzila.

Uz od zacatku svyho pobytu tady, planuju navstevu teto starsi damy. Cca po 14 dnech ve Francii ji volam a predbezne se dohadujem, ze k ni prijedu v sobodu 15.10. na kole, zustanu tam do 2.dne a pak pojedu zpet. Plan trochu pokazili Benoi(vi) rodice, kteri se odhodlali navstivit sva vnoucata a jak jsem byla predem upozornena, Papi zamestna kazdeho, kdo je po ruce. Volam tedy Marcelle, ze prijedu autem v ndeli na obed, abych mela tu cest se s Papi a Mami seznamit.

Planovany prijezd prarodicu: sobota tesne pred polednem. Pohodicka. Rano jdou deti do skoly, Benoit s Helene a s prcekem jedou do dijonu a ja mam celej barak pro sebe. Rano, kdyz je klid kolem 9. se vyhrabosim z pelechu a v pyzamu a ve svych krasnych pletenych fialovych ponozkach se s misou plnou ovocnyho salatu uvelebim pred telkou. Ding dong! Co to je??? Po chvilce klidu se rozezvoni zvonek. Neeeee!!! Prarodice. Ani jsem se nestihla nasnidat a Mami se ridi s naruci plnou veci do domu. Ach jo. Ani nevim jak, uz drzim v ruce hrabe a plnim prikaz shrabat listi. Uderem desate se vymluvim na knihovnu a nenapadne se odeberu do centra mesta. Vracim se akorat k obedu. Po obede studuju mapu, kam se vydam na kole. Volbu mi usnadni jeden clovek ze stredecniho vecera Stef, ze prej pujdem na skaly u Dijonu. Kolo pro jednou zustane zavrene v karari a ja si nazouvam tenisky.

Nedele rano – uz od vcerejska na me v aute sviti hladove oko nadrze a to ma dneska jet do Arnay – cca 35 km tam + 35 km zp. V blizkem okoli se mi npodarilo najit benzinku, ktera by mela otevreno v sobotu vecer popr v nedeli dopoledne. Risknu to a jedu za Marcelle s kolem v kufru, to pro pribad kdyby nafta opravdu dosla ;o)

Marcelle je neuveritelne rada, ze jsem prijela. Navarila obed o 5ti chodech a pri jidme mi vypravela, co se jo vcechno prihodilo od narozeni 2. pravnuka az po smrt jejiho kocourka. Pak si mimojine koupila nove auto, Polo 3 dver v modre barve. Jen se ji zeptam, jestli je to po cerny polo, so stoji pred domem a ze prej je a hrozne nadava na dealera. Svoje kleni konci slovy: Tak jsem si objednala Ctrojku v automatu, 5ti dver v kremove barve. Taky bych si ho nechala libit, jen bych zvolila tu pistaciovou metalizu;o)

PO obede cca ve 4 hodiny se vydavam na kolo k nedalekemu rybniku. Konecne trocha terenu!

Krasne jsem si zajezdila – fotky budou... Jen me trochu desilo strileni z loveckych pusek. Co kdyby si me nekdo nahodou splet s lovnou zveri.

Vecer se vracim domu obohacena o mmj silnicni pravidla a upozornena na radary. Jelikoz v nadrz sviti uz dobrych 60 km, snazim se jet co nejusporneji a nutral radim pokazde, kdy to jen jde. Opravdu ve vsech vecnicich, co Marcelle vyjmenovala, byli fizlove – bez legrace. Dostal me jede, co vyskocil z rozti uprosted visky pred pezota, co si to padil osmdesatkou prede mnou.

No nic. Stravila jsem super vikend, nelituju toho, ze jsem navstivila starou znamou ba naopak a domu jsem dojela v poho.

Tak mi Helene dohodila babysitting. Je fakt, ze vecer nemam co na praci, ale rada se ponorim do horke vany a ctu si se zahrabosim do pelisku, tak ze z podperiny kouka maximalne vlasek a necham se uspavat Stingem ci jinou relaxacni hudbou. “Jak to delas, ze v 10 hodin spis?” se me tuhle zeptala. Hlidam deti, co jinyho. “A to je to tak unavny?” unavny ne, ale znicujici, hlavne, kdyz se jim clovek venuje naplno, lita s nima kolem baraku, nebo v parku prohani kachny, ktomu jeste zvladne uvarit 2 jidla pro 6 lidi za den a neco malo poklidit. To se pak pinka ;o) K tomu jeste pred spanim chodim plavat nebo se vypravim se svetylkama na kolo.

Tohle utery jsem naplanovala naprosto dokonale. Bojovy ukol prozkoumat rovinky jihu a pak od 9 cucet na bednu – Men in Black II stoji za to a kort kdyz mam k tomu tunu vlastnich tricek na zeheni. A ejhle. Plan zkrachoval. Na kolo jsem vyrazila, ale jen 45 min a pak jsem se fofram premistila o dva domy vedle a nafasovala 4 deti. Dve slecny 10 a 11 let a dva prcky 6 a 3 roky. Prectes nam pohadku?... 3!!! Jasne treba 5 – ni nahodou! Prelouskala jsem jim cervenou karkulku, zahrala si spolecenskou hru s holkama No Panic! Ulozila a premistila pred France 2 a pred obrazovkou plnou mimozemstanu protahovala svoje svaliky, ktery to po mesici potrebovaly. Dobry nechat se platit za koukani na TV :o)

K teto rodince chodim odedneska pravidelne, v pondeli a ve ctvrtek od 17:30 do 19:30. Sice se nekoukam na TV, ale pravidelny prijem financi se vzdycky hodi.

Jeste ve strucnosti popis rodinky:

Tanquy 3 roky: rozmazlenej prcek, kterej neumi mluvit potichu, ale vzdycky se s nim da neco delat, rad kresli a raje “fotbal”. Je hodne divokej, ale i pres to relativne v poho. Nevymenila bych ho za Hilaire.

Cesar (v listopadu mu bude 6): dost slusne vychovanej, ale i tak dost ... no jak to rict ... neumi se na nic dlouho soustredit, tak 5 minut max. Je to velky fanda Spidermana, Badmana, Zora a tak.

Diane (bude ji 10) celkem v pohode, takovej andilek s dablem v tele. Na jednu stranu dost mirna, ale jakmile se dostane do hadky ci rvacky s klukama stoji to za to. Hraje na housle.

Marine (11): o ty ni nevim. Jen ji pomaham s AJ a obsas si s ni neco zahraju. Spis ona mi pomaha zvladat ty dva prcky.

Claire: je ji kolem 40, nepracuje, ale dela homadu veci, hraje na housle, chodi na golf ci tanis a deti si nechava pravidelne hlidat. Na 1. pohled byste ji rekli kolem 30.

Jerome: pracuje – netusum, co dela, ale evidentne mu to vynasi; je mu 45. Videla jsem ho zatim jen jednou

Uz ani nevim jak se dostal kontakt na me k jedny slecne, co studuje na vinarskem gymnaziu. Ze prej konci praxy a ze to jde s kamosema oslavit. Proc ne, aspon poznam nejaky lidi z Beaune. Jo jenze v ten den jsem byla jak prastena palici a posledni, co se mi chtelo, bylo jit nekam mezi lidi a po celou dobu se krecovite usmivat. Po dost narocnem dnu jsem se tedy nachvilku nalozila dovany, ale jeste pred tim zavovala Aurelie, ze prijdu pozdeji.

Vydala jsem se tedy na misto srazu, do jedne radoby stredovake hospody. Nechala jsem se zlakat belgickym pivem. Ne ze by mi mistni vino nechutnalo, ale... jednak nic nez vino se tu nepije a pak vecer a rano je to tu citit zkvasenym vinem; takze se staci 2x nadechnout a jste na mol;o)

Myslela jsem si, ze ty lidi budou mladsi nez ja, kdyz jsou na gymlu, ale bylo tomu tak jen z pulky. Slecne a dalsim dvoum bylo od 21-23 let a zbylym dvema 25. Vsichni naprosi pohodari. Dali jsme si tam neco k jidlu. Jidlo nam prinesli na drevenych talirich a jednomu klukovi dokonce brambory zapeceny v kosti.

Ve finale jsem byla rada, ze jsem stravila vecer ve stejne stare spolecnosti a ne s detma ;o)

Jesto porad toho nemam plny kecky, ale tesim se domu. No jak na co.Tady je to vsechno tak jednoduchy, o nic se nemusim svym spusobem starat, mam auto, nakupuju, cokoli chci, proste az moc velka pohodicka. Na druhou stranu si asi pri tom vsem poradne neuvedomuju, jakou mam vlastne zodpovednost, kdyz vezu 3 deti v aute, nebo kdyz ty dva prcky necham pobyhat kolem rybniku.

Kdyz uz jsem u toho rybniku, dneska jsem byla zase s Hilaire a Anthelme v parku, jak tam jsou ty kachny, srnecci, minikozy a tak. Nejdriv jsme suchym chlebem nakrmily hladovou zver a pak jsem dala klukum susenku “nechodte blizko k ohrade, nebo vam to ten beran sni”. Co myslite, Hilaire sned susu jako prvni a zacal pobihat kolem a Anth ho samozrejme zacal napodobovat. Zastavil se u ohrady, susenku v ruce a v oka mziku susenka se misto v Anthove uce nachazela v beranove tlame.... Meli jste slyset, jak Anth narikal. “spapal mi susenku:o( ale nebrecel. Vedel moooc dobre, ze jsem mu pred tim rikala; at k ty ohrade nechodi.

Od minulyho tydne vysi na vstupnich dverich do skolky velky napis: POZOR VSI!!! Pravidelne tedy prohlizim Hilairovi hlavu a nic. Na jednu stranu zklamani, na druhou oddych, ze se nemusim schanet po difusilu popr mu delat octovy zabaly vlasu na noc.

No a dneska tak cesu Ali a koukam, ze ma hnidy. A zaclo odvsivovani, ostovy zabal, vymena povleceni, vyvareni kartacu, vyprani gumicek, celenek, sponek a tak.

Aby toho nebylo malo, od Ali si pravidelne pujcuju kartac (nepoucila jsem se z tabora, to asi proto, ze jsem ty vsi od deti nechytla) a jeste Ali pujcuju svoje skripce do vlasu – sup s nima do vrouci vody. Tak me hlava zacla preventivne svedit taky. Zatim ty mrnavy potvurky nemam a doufam, ze je ani nechytnu. Helene ani oba prckove vsi zatim nemaji a to ze by se usadili na Benove plesate hlave je dos nepravdepodobne. Ali je tedy nestasna, ze je sama v rodine zavsivena...

To, ze jsem se tu clenem jakehosi MTB klubu, uz vite. Pokud se pocasi nezblazni, tak se jezdi kazde utery vecer (toto utery naposled, protoze se brzy stmiva) a nedeli dopoledne. V utery jsem se se tedy vydala na misto setkani a koukam nikde ani noha. Za chvilku se z auta vyhrabe jeden typek i s kolem – Jerome a hned po nem prisvisti Quintin. « Kde jsou vsichni ? » « Nevim, jsem tu uz 10 minut a nikde nikdo ». Po kratkem telefonatu zjistime, ze se v utery uz vlastne nejezdi. Nevadi, vyrazime ve trech na nejblizsi kopec. Super vystup a rychlej sesup dolu do udoli. Skrabem se na protejsi kopec, abysme pak mohli dat jeden sjezdik – fuj: uzkej, vymletej od vody s uvolnenejma sutrama... nechci se zabit a tak radej kolo vedu. Prirovnala bych to ke sjezdu Velka Moira v Mostu, jen uzsi a kratsi. Pak se teren uz jen houpal, zadny extremni sjezdy nebo vyjezdy, proste pohodicka. Kdyz se zacalo stmivat, jen jsem konstatovala, ze v seru spatne vidim. Prej mam jet za tim, co jede prede mnou. Jo, proc ne, sinem si to celkem rychle uzkou cestickou po vrstevnici mezi keriky a najednou nevidim nihoko pred sebou. Jedu dal v domneni, ze cesta vede rovne. A ejhle, ona zahyba, jenze to uz lezim v keriku a snazim se z neho vymotat. Po par km jsme na silnici, zapiname vsechny svetla a rychlosti 40km/hod klesame do Beaune.

Byla to fakt super vyjizdka. Dost rychla, protoze se cekalo jen na me, ale ne moc a 30 km od 19 do 20:30 bohate staci. Tak snad zase nekdy.

Tenhle tyden se nestalo nic zvlastniho. V utery jsem byla na kole, ve stredu s prckama v parku. Park je pro me vzdycky odpocinkovy misto. Kluci si hrajou na hristi, ktere je dost zabezpeceny a ja mam klid.

V patek jsem vyrazila na kolo. No teda spis na pruzkum mistnich rovinek. Vydala jsem se na vychod po silnici D20 15 km porad rovne a pak po ty samy silnici zpatky do Beaune. Skoro zadny auta, rovinka, misti mirne, ale opravdu jen mirne klesajici nebo stoupajici. Idealni pro najizdeni objemu. Nevim, jak to delam, ale mam smulu na psi. Prvni vikend me chtel zakousnout bigl, tuhle nedeli (2.10.) se za mnou vydal malej bilej terier. Vrcel tak hlasite, ze se mi podarilo na rovince zrychlit z 25km/hod na 50km/hod a ujizdet o 106. Hnapal po bote a pak po zadnim kole a ve finale se mi podarilo mu ujet – uf. No dneska si to projizdim vesnici a uvazuju, kde se otocim. Najednou se proti me ze vrat vyriti doga krizena s vlkodavem. Zasmykuju zadni kolo, nahodim 45 km a tocim nozickama co to jen jde. Nemusim se ani ohlizet, abych sjistila, ze to zvire si vesele poklusava vedle me a evidentne z toho silenou radost. V protismeru se najednou zastavi auto a pan z otevrenyho okynka krici na psa:”Idiot! Rentre tout de suite!” Pes pana poslech, otocil se a poslusne klusal zpatky do visky. Az budu mit chvilku vic casu, prectu si diskuzi na Bike-foru o nejakem tom ucinnem antipsu.

Sobota – zase krasny den. Dopoledne byla takova mlha, ze by se dala krajet, ale hned po O se udelalo kraaasne, tak jsem vyrazila na kole na severo zapad. Po silnici D970 jsem slapala 13 km do kopce (Beaune 253m/m – vrchol kopce 564m/m) a pak 2 km z kopce do vesnice Bligny s. O. Tam jsem se dala na sever po D33 udolim ricky Ouche az do Pont d’Ouche (322 m/m). Naaadhera. Opravdu uznasna cesta, temer bez aut. Skoda, ze jsem si nevzala fotak. Ricka ma umele klikate vyhloubeny koryto a kolem ricky jsou pastviny a stada krav. Z Pont smer zapad vede sluzny dokopec – pro zmenu. Tentokrat jsem mela cele udoli jako na dlani. Je to neco uzasneho videt nekonecne lany poli. Ve vesnici Becoup jsem pokracovala dale do kopce (D18 – 473m/m) az na krizovatku silnic D18 a D2. D18 jsem opoustela ve vysce 569m/m a od tud uz jen klesala pres Bouilland krasnym udolym reky Rhoin az do Beaune. 62 km za odpoledne. Opravdu to stalo za to.

Kdyz jsem vecer prijela, v ten samy moment se vratila Helene s Ali z nakupu. Byly vybrat vysoke boty pro Ali, ale nesahnaly nic za rozumnou cenu. Nabidla jsem Ali, ze s ni zajedu na kole do Lecler a ze po nejakejch tech kozackach podivame. Jen co tam vstoupime, Ali si na sebe navlikne sileny boty, ktery se ji hrozne libej – viz foto. Otocim oci v sloup, ale pri pohledu na cenu 12€ ji nabidnu, ze teda koupim, ale ze kdyz se mame nebudou libit, tak je v pondeli vratime. Ze jo. Doma nikdo nic nenamital, podekovali mi, ze jsem tam s Ali zajela a dali mi tech 12€. Ali je zase o neco radsi, ze jsem tady, a srasne rada, ze ma vysoky boty.

Nedele – stejny zacatek dne jako v sobotu, mlha a pak hezky. Naplanuju si krasny vylet od oka 65 km, sednu ve 14:30 na sveho ore a vydavam se – tentohrat i s fotakem – na cestu: Beaune – Savigny – Pernand (D18 – 569m/m) – Bruant D25 – Chevanes – Collonges – Bevy – Etang Vergy s nadhernym kostelikem ze 14.stol a malou terenni vlozkou, Chamboef, od kud po D31 klesate nadhernym udolim a projizdite tunelama mezi skalama. Uzasny. Nechtelo se mi moc stavet, ale neodolala jsem a na jednom parkovisti jsem si dala pauzu na obleceni se a na nafoceni. Krajina je tu opravdu rozmanita. Od vinic s borovicema na vrskach s velmi suchou zeminou, pres klasicky lesiky, co jsou v Brdech az po skaly. A to vsechno na par kilometrech. Od parkoviste jsem jela do Gevrey Ch. – vyblejskla tamejsi hrad a od tud pak silnici Des Grands Cru az do Beaune. Cely tento vylet mel do 65km hooodne daleko. 5 hodin v sedle kola a navrat domu za setmeni li hodilo 86 km. Krome stehen me boli zadek a chudak kolo ma z toho nekonecnyho jezdeni z kopce v haji zadni spalky... Uz ted se tesim na dalsi pruzkum okoli, ale tentokrat vyrazim o neco malo driv.

To byl zas vikend ! v sobotu bylo osklivo. Cely den lilo jako z konve, takze muj plan vydat se na kole na vychod jsel zavrhla hned pri prvnim pohledu z okna. Deti me vzbudili UZ v 7:15, snazila jsem se jeste chvilku zaspap, ale neslo to. No nic, treba mi naladu spravi dobra snidane. Po snidani Helene navrhla, ze pujdem behat. Proc ne, venku sice padaj trakare ale nic jinyho na praci nemam. Helen chodi behat k jednomu rybniku, ktery cca 8 km od domu. A ze tam jedem na kole. Jo jeden okruch kolem rybniku, na to jsem tak tak zvedava a misto na kole se tam vidavam po svych. Obehneme jednou rybnik – 7 min a ja pak bezim zpet a Helene za mnou na kole. Jeste ze mam s sebou nepromokave veci na kolo. Navlikla se jsem se do Canardu s dlouhym rukavem a vesty, co jsem zabavila Petovi a ani jsem nepromokla.

Odpo uklizim ve svem pokoji a peru a zehlim svoje veci. Venku je porad hnusne a tak nabidnu Ali, ze ji s jeji kamaradkou Elois vemu do bazenu. To jsem nemela delat. Elois vubec neposloucha a ja najednou koukam a ona si vesele plave na hloubce. Je dobry plavec narozdil od Ali ale mohla aspon rict, ze plave na hloubku. Jinak vse probehlo v poho. Jen co se vratime, zacne me bolet v krku – ajaj. Nadopuju se ceckem, hodim do sebe konev pruduskoveho caje a pomaham Helene s pripravou vecere, ma prijit asi 5 lidi a tak je porad co pripravovat. Uderem 8. se pred brankou ukaze 1. host a hned zanim dalsi 4. Sami vysoce postaveni lide, jako majitel jedne z nejvetsich vinnych spol, nebo sef personalniho jine spol, co ma pod sebou 700 lidi a tak.

Povidalo se a pilo – co jineho nez nejlepsi Burgognska vina – a jedlo a najednou byla pulnoc. Me se klizily ocicka a nebylo mi zrovna nejlip. Hura do pelisku, snad mi bude v nedeli uz dobre.

Probouzim se kolem 9. v krku me neboli – zazrak! Malinko se protahnu, protoze me ze vcerejsiho behani boli cely clovek, a jdu snidat. Venku uz nepsi a vypada to, ze by mohlo vykouknout i slunicko. Dopoledne vesmes nic nedelem. Hraju si s Ali nebo si ctu. Po obede (zbytkach ze vcerejsi vecere) se zachumlam do pelisku a spim az do 4. Probouzi me slunecni paprsky a ja jsem v okamziku v cyklisickym a uz si brazdim vinicema na kopecek a po kamenitych cestickach vyletnickym tempem. Vsude to tu voni zkvasenym vinem. U nekterych vinic se zastavim a trham neobrane hrozny. Je zvlastni, ze krozny z jedne vinice chutnaji uplne jinek, nez hrozny z vinice, co je o par metru dal. Fouka silenej vichr, ale jde to. Prece nebudu zalezla v brlohu celej den.

Po navratu domu me do nosu prasti vune palacinek – mnam! Rychle se osprchnu a jdu pomahat. Smazit palacinky pro 6 hladovejch krku neni prochazka ruzovym sadem, jeste ze tu maj takovej genialni pristroj, kterej najednou dela 6 palacinek! – jen o neco malo vetsich nez nase livance.

Den je u konce a od zitra to zacne nanovo.